Ta není v Praze neznámá. Roku 2011 na Pražském jaru zaskočila za Martinu Jankovou. Účinkovala i v inscenaci Myslivečkovy opery Olympiáda ve Stavovském divadle.
Milanesi srší energií, která se snaží vkládat i do zpěvu. Její temperamentní vystoupení nepostrádají sugestivitu, ovšem postupně také prozrazují limity jejího malého hlasu, který - na rozdíl třeba zrovna od Jankové - není tak dobře posazený a nemá takovou nosnost.
Program úterního koncertu tato omezení ještě zvýraznil. Záměrně se totiž vymknul tematice staré hudby a sledoval přerod osmnáctého století do tvorby Belliniho, Rossiniho a Donizettiho, mistrů bel canta první třetiny století devatenáctého.
Zatímco v áriích z oper Josepha Haydna a Tommasa Traetty mohla Milanesi uplatnit rétorické schopnosti, ve slavných číslech z Belliniho Náměsíčné a Donizettiho Lucie z Lammermooru bylo přeci jen znát, že pro tento styl nemá techniku na nejvyšší úrovni.
Zvuk jakoby tlačila do těla místo aby ho nechala letět vpřed. Tím ale bel canto ztratilo kouzlo emocí, brilance a dlouhých probarvených oblouků, prostě to, co se dá slyšet v podání špičkových sopranistek.
Hvězdy barokní opery18. února 2014 Raffaella Milanesi, Collegium 1704 dirigent: Václav Luks |
Skutečnou hvězdou večera byl soubor Collegium 1704, který pod taktovkou Václava Lukse prokázal nejen obvyklý perfekcionalismus, smysl pro dramatičnost a kontrasty, ale i mnohotvárnost. Tihle hudebníci jakoby limity neměli - z baroka dokáží vykročit a nezakopnout ani v jiných stylech. Jsou stejně vynikající v italské hudbě devatenáctého století anebo v Beethovenově Coriolanovi, jímž otevřeli druhou část koncertu.
Do konce sezóny soubor vystoupí v rámci Hvězd barokní opery ještě s dvěma koncerty, na nichž se představí americká mezzosopranistka Vivica Genauxová a finský tenorista Topi Lehtipuu.
