GLOSA: V Obecním domě se rozezpíval irský andělíček

Byl by to jinak spíše obyčejný abonentní koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Nebýt jednoho překvapení. Jmenovalo se Ailish Tynanová.

Ailish Tynanová | foto: FOK

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK není zjevně v ideální situaci ekonomické ani umělecké. Rozhodně ne v porovnání s Českou filharmonií. Zatímco ta si díky Jiřímu Bělohlávkovi upevňuje pozici uměleckou i společenskou, orchestr FOK ztratil špičkové vedení poté, co se renomovaný šéfdirigent Jiří Kout dostal do vleklých zdravotních potíží.

Ailish Tynanová

70 %

Obecní dům, Praha

6. března 2014

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK

Management zatím nenašel náhradu. V osobě Holanďana Jaca van Steena sice získal hlavního hostujícího dirigenta, nicméně řešení je to nejspíš provizorní. Orchestr je přirozeně kvalitní, ale provedení předehry k Weberovu Oberonovi a především Mahlerovy Symfonie č. 4 nepatřilo k těm, které nadlouho utkví v paměti z hlediska inspirativního vedení a celkového nasazení.

Na rozdíl od výkonu u nás dosud neznámé irské sopranistky Ailish Tynanové, která nejprve přednesla Mozartovy koncertní árie Ah, lo previdi a Bella mia fiamma, addio. Její hlas je sice malý, ale krásně kulatý a nosný. Když se nese do sálu, vzniká pocit, že z něj vychází příjemné lidské teplo. Pěvkyně s ním navíc zachází velmi dovedně a obezřetně, a dokáže z něj tak vytěžit maximum vřelosti a vášnivosti. Škoda, že nedělá Mozarta v Národním divadle…

Sólový vokální part v poslední větě Mahlerovy symfonie byl pak přesně tím, čím má být: dětsky radostným a naivním vylíčením nebeských požitků. Tynanová zpívala jako andělíček.