V operním světě se jí někdy přezdívá dračice, a to kvůli jejím často nevyzpytatelným náladám, rušení závazků a sporům s intendanty. Když už je však Angela Gheorghiu skutečně na místě a otevře ústa, je co poslouchat. V minulých letech to ostatně mohli posoudit i diváci přímých přenosů z Metropolitní opery do kin. A tak tomu bylo i ve středu v Obecním domě na koncertě pořádaném agenturou Nachtigall Artists.
Angela GheorghiuObecní dům, Praha 30. října 2013 |
Ať je to zdvořilé prozrazovat či nikoli, Gheorghiu se blíží k padesátce. Ovšem nejenže vyhlíží mladistvě natolik, že je uvěřitelná i jako Julie, i její hlas je pořád ten svěží nástroj, který člověk zná ze starších nahrávek. Navíc si vybrala program, který ji představil z té nejlepší stránky. Začala slavným Largem z Händelovy opery Xerxes, pokračovala Verdiho La traviatou, Pucciniho Bohémou, Gounodovým Romeem a Julií a Catalaniho operou La Wally. Zpívá čítankovou technikou, takže vzniká dojem příjemně a plynule stékajícího medu.
Ač její hlas není od přírody příliš silný, dokáže v jeho mezích vyjádřit jakýkoli dynamický odstín, má i dost hlasové energie pro dramatické vrcholy. A třebaže během večera třikrát změnila róbu i účes, umělecky se vnějškově nepředvádí. Dokáže soustředěně vystavět dramatický obsah árie, včetně Dvořákovy Rusalky. Její čeština nebyla přirozeně dokonalá, ale vzývání měsíce znělo s rostoucí vášnivostí, kterou jí i jiné světové sopranistky mohou závidět.
Po boku měla mladého brazilského tenoristu Atallu Ayana, který se od ní jistě může učit. Zpívá z plného srdce i hrdla, ale zatím na úkor jemností. Kvalitní výkon podala Filharmonie Bohuslava Martinů, kterou vedl Tiberiu Soare. Nadšené publikum si vyslechlo šest přídavků, mezi nimi i rumunskou lidovou píseň. Takovéto koncerty samozřejmě nenahradí divadlo, ale přece jen občas rozjasní zdejší chmurný operní život.
