Koncert začal krátce po čtvrt na deset stylově. Záběry na New York, tedy město, kterému Alicia Keys v písni Empire State of Mind složila hymnu. Z nejslavnějšího hitu však zazněl jen fragment. Na celém turné je mu totiž vyhrazen až závěr.
Zpěvačka zahájila vystoupení jen s mikrofonem v ruce, po pódiu se proháněli tanečníci a nadšenou pražskou O2 arenou, která byla kupodivu upravena k sezení, zněla už naplno píseň Karma z desky The Diary of Alicia Keys.
Alicia KeysPraha, O2 Arena, 12. června 2013 |
Nastoupila v černém, s kloboukem naraženým na hlavu, a přece vypadala trochu jako obyčejná diva. Až když před následující skladbou doprostřed pódia přijelo její bílé piano a rozezněl se hit You Don’t Know My Name, proměnila se za ním v tu všestrannou umělkyni, která se dokázala vypracovat mezi hvězdy současného r’n’b popu. Alicia Keys od začátku zpívala skvěle a podmanivě, teatrální scénka s telefonováním, kterou píseň přerušila, byla však navíc.
Efektní scéna
Další minuty naštěstí patřily zejména muzice, kterou si ze střídmě, ale efektně zařízené scény Alicia Keys podmaňovala publikum. Jediné, co u toho rušilo, byla jen občasná snaha dělat z koncertu za každou cenu halovou show. V některých písních tak kapelu, která byla perfektní, i doprovodné vokalisty zakryly projekční obrazovky a místo nich se po velké scéně do hudby "vciťoval" tanečník.
V pozvolném, ale vtahujícím rytmu koncertu se však všichni časem dočkali svého prostoru. Kapela při mrazivé I’ll Be There For You a v sólu předělávky soulové klasiky You’re All I Need to Get By i vokalisti, kteří na moment převzali hlavní roli.
Publikum bylo v takovém opojení, že nadšeně a spontánně tleskalo do rytmu, i když hlavní hvězda zrovna zaběhla do zákulisí.
Alicia Keys se vrátila se zásadní písní When It’s All Over z aktuální desky Girl On Fire. Na albu ji uzavírá rozhovor s jejím malým synem Egyptem, na koncertě plynulý přechod do tanečním reggae rytmem rozhýbané Limitedless.
Finále s baladami
Sektor na sezení na ploše při ní ztratil své opodstatnění, protože se publikum hrnulo tančit pod pódium nebo kde se zrovna dalo. Koncert tak ve své půlce nabíral nových rozměrů.
Svižnější aranžmá pak dostala i silná balada Doesn’t Mean Anything, v jejíchž refrénech sice Alicie Keys poprvé během večera drobně ujelo ladění, zato na závěr perfektně strhla čím dál nadšenější návštěvníky koncertu.
Vystoupení přesto táhla do finiše s baladami a za pianem. Nejprve písní Brand New Me, následně Not Even the King, kterou odehrála sama a intimitou jí dodala na důrazu. Znovu se ukázalo, že v téhle poloze je nejsilnější a že emoce z jejích písniček dokážou vymazat i vzpomínky na to, jak se ze začátku snažila o tanec.
S blížícím se finále skvělou atmosféru ještě zahušťovaly hity. Z If I Ain’t Got You šel mráz po zádech a při No One, která koncert před přídavky uzavírala, by se nedojal jenom největší cynik.
Alicia Keys v Praze v těch nejsilnějších momentech předvedla původní sílu, která se pod zkratkou žánru r’n’b skrývá a do světa současného halového popu obyčejně proniká jen ve zbytečně předžvýkané podobě. Vždycky u toho seděla za pianem, když jako v prvním přídavku New Day vstala a znovu se obklopila tanečníky, kouzlo se vytratilo.
Naštěstí jen na moment, než svým bubenickým sólem rozpohybovala titulní singl desky Girl On Fire. Po něm už opravdu zbývalo jediné: slibovaná newyorská hymna Empire State Of Mind. Atmosféra povedeného koncertu byla taková, že ani moc nevadilo, že hiphoper Jay-z do ní rapuje jen z projekce.
