Kopčák patří v současné době mezi přední představitele východní basové tradice, jak ji vytvořili Rus Fjodor Šaljapin nebo Bulhar Boris Christoff. Sám Kopčák studoval v Sofii a jeho hlas je ideálním nástrojem pro ztvárnění Borise Godunova nebo Mefista. Nechybějí mu síla a přesvědčivost výšek, démonický přídech a vznešená barva vokálu. Tyto přednosti se však dají využít především v opeře. Na písňovém poli se Kopčák musí značně omezovat, svůj silný hlas ztišovat a jeho plné rozvinutí šetřit pro nejvýraznější hudební vrcholy. Právě Rachmaninovovy romansy jsou pro Kopčáka asi nejschůdnější částí písňového repertoáru: poskytují mu plochy rusky melancholické a odevzdané (píseň Odpočiňme si), místa s herecky vděčnou dialogickou strukturou (Včera jsme se potkali), ale i oné velké hlasové gradace (O ne, prosím neodcházej).
Zvláštním číslem disku je dlouhá prokomponovaná píseň Osud. Text tu není pouhým lyrickým zastavením, ale náladovým příběhem, který poskytuje víc prostoru pro Kopčákovo výmluvné vypravěčství. Podobně jako v mnoha jiných písních i zde Rachmaninov obdařil klavírní part virtuozitou a sentimentem známým z jeho skladeb pro klavír. Marián Lapšanský dostál pověsti vynikajícího doprovazeče a svůj zaplněný part nechal plně rozehřmít jen tam, kde se i přes něj Kopčák prosadil. Snímek proto balancuje na pomezí skromně komorního projevu a velkolepé zvukové přehlídky. Svůj díl na tom nese jak Rachmaninovův překypující skladební styl, tak Kopčákovo operní umění.
|
Sergej Rachmaninov: Písně |
|
Sergej Kopčák - bas
Marián Lapšanský - klavír |
|
CD, 57 minut |
|
Vydala firma Ultraphon |
