Teorie rozpadu (obálka komiksu)
První, Falangy černého řádu, byl v originále publikován poprvé v roce 1979, čtyři roky po smrti autoritativního španělského vládce generála Franka. Základní zápletka příběhu je vlastně jednoduchá, autor doslovu Ondřej Neff, který oba komiksy zařazuje velmi trefně do dobového i současného kontextu, ji vystihuje: „Partička senilních frankistů vystřílí partičku senilních republikánů.“
Historický námět nicméně vypovídá o obecných věcech, o tom, nakolik je únosné ve jménu jakékoli ideologie překračovat hranice lidskosti a jakou vůbec váhu má politické přesvědčení i státní zřízení v souvislostech řádu. „Že se nakonec podobají jedni druhým a opačně? I to je vyústění této grafické úvahy o morálce politických systémů,“ píše Ondřej Neff.
Na jiném místě autor doslovu podotýká: „Falangy černého řádu pochodují ve tmě. Rusko oživuje komunismus ve jménu antikomunismu a lásky k Bohu a vlasti. Cizí bohové přicházejí.“
To už se týká druhého příběhu Na lovu. Ten je alegorií evropského totalitního systému pod sovětským vedením na začátku 80. let (komiks vznikl v roce 1983). Komunističtí papaláši z různých zemí, včetně Čecha Pavla Havelky, se sejdou v luxusní rezidenci, aby si v hlubokých lesích zdánlivě pouze zalovili divokou zvěř, jak mívali tehdy ve zvyku. Hon se nicméně zvrhne v „soudruhovražednou“ popravu.
Kniha obsahuje i rozhovor s oběma tvůrci, kde osvětlují nejen vývoj a způsob spolupráce, ale také svůj pohled na vyznění obou děl s odstupem. Scenárista Pierre Christin zde mimo jiné říká: „Na islamistických sebevražedných atentátnících není nic nového, jen umírají ve jménu Boha. Ideje hrdinství a mučednictví jako by byly nerozdělitelně propojené.“ I pro tuto souvislost je vydání Teorie rozpadu aktuální.
