Patnáct milionů korun pro Lídu Baarovou v režii Filipa Renče, šest milionů na film Miloše Zábranského Tenkrát v Ráji, čtyři miliony projektu Josefa Abrháma ml. Když nemůžeš, přidej. Tak rozdělila Rada Státního fondu kinematografie částku, již měla k dispozici. Přesně podle součtu vlastního bodování a strategie, že je lepší dát menšímu počtu titulů víc peněz, než je drobit ve stylu „každému aspoň trošku“.
Baarová dostala 15 milionůČlenové filmové rady se pohádali |
Jenže pak se sedm radních, ačkoli se pět z nich hlasování také zúčastnilo, od rozhodnutí distancovalo. A začaly se rojit dohady, že tak protestují proti „lobbingu“ pro Renče. Spor je těžké rozsoudit, ale stojí za to si připomenout, jak fond peníze vlastně rozděluje.
Zaprvé, patnáct milionů nezíská režisér, nýbrž producent, jmenovitě společnost NoGup. Renč o grant nežádal, tvrdí, že o žádosti nevěděl a že výrok „Renč dostal miliony“ bude těžko vysvětlovat daňovému úřadu.
Zadruhé, klíčový pro posouzení kvality projektu je scénář; ani ten však nenapsal Renč, nýbrž Ivan Hubač. Před lety existovala ještě verze Otakara Vávry, který práva k příběhu Lídy Baarové přivezl přímo od herečky do ČT, ovšem v „Renčově“ filmu ČT nefiguruje – což nevylučuje jiné televize.
Zatřetí, patnáct milionů vypadá velkolepě, ovšem rekord to zdaleka není. Jiný dobový film, Protektor, dostal od fondu 16 milionů. Celkové předpokládané náklady Lídy Baarové činící 80 milionů jsou skromné jak na historickou látku – vzpomeňme na Bathory za 300 milionů, tak na evropské poměry; podobný rozpočet má jeden díl německé krimi.
Začtvrté, Renč na žádné své dílo dosud nikdy podporu fondu nezískal – na rozdíl od jiných tvůrců.
A zapáté, celá aféra jen znovu stvrdila záludnosti jakékoli grantové politiky. Rebelové z Rady právem žádají „veřejné hodnocení a bodování projektů“. Zbylí členové je zase stejně logicky vyzývají, aby zvážili své setrvání v Radě, jestliže nejsou schopni přijmout výsledky demokratického hlasování.
Nespokojenci tvrdí, že někteří radní Renčovy konkurenty v bodování záměrně podhodnotili. „Nikdo však nemá právo případnou manipulaci zjistit, protože Rada ze zákona hlasuje anonymně a zveřejňuje jen výsledek,“ přiznává jeden z radních.
Tisícovka za každého diváka
Hlavně však v Radě trvá odvěký spor: zda pomoci spíše filmům natolik umělecky menšinovým, že by jinak nevznikly, či naopak v dobrém slova smyslu diváckým, které do fondu nesou zpět peníze na příští projekty v podobě jednoho procenta z každé prodané vstupenky.
Například loni dostaly od fondu po třech milionech jak pohádka Tři bratři, tak příběh dívky a gaye MY 2. Svěrákova pohádka už má přes půl milionu diváků a 65 milionů na tržbách, MY 2 startoval o minulém víkendu ve 29 kinech, kam přišlo 680 lidí. Podobně slabě si vede v kinech většina dokumentů.
„Rada má hlasovat veřejně a nebát se zdůvodnit své rozhodnutí odmítnutým,“ míní producent Adam Dvořák, jehož film Gangster Ka podporu nedostal. A přidává příklad hospodaření fondu: „Pokud na film s grantem tři miliony přijde 2 500 lidí, na každého diváka připadá dotace 1 200 korun. Což je pekelné.“
Reakce filmařů na aféruFilmařské organizace od asociací producentů či režisérů po Českou filmovou a televizní akademii vyzývají předsedu Rady Státního fondu kinematografie, aby zveřejnil podrobnosti hodnocení projektů, zejména bodování jednotlivými členy. "Jedině tak bude možné vyvrátit pochybnosti o nestranném rozhodování některých členů Rady," píší. Dopis od nich dostal také ministr kultury Daniel Herman. Ohledně nominace a volby příštích členů Rady, kteří se mají ujmout rolí na jaře, žádají, "aby dostaly přednost skutečně respektované osobnosti, jež se těší odbornému renomé a autoritě mezi filmovými profesionály, a aby Poslanecké sněmovně byli postoupeni kandidáti, kteří mají alespoň dvě nominace od profesních organizací". |
7. března 2014 |