Reklama na film The Interview v Los Angeles (17. prosince 2014) | foto: AP

KOMENTÁŘ: I hloupé filmy mají právo žít. Teroristické hrozbě navzdory

  • 18
Nevím, jak v jiných odvětvích, ale filmový svět letos zažil opravdu mizerný rok. U nás i za mořem. Mezi miliardáře, tedy snímky s celosvětovými tržbami nad miliardu dolarů, pronikl jeden jediný čistě spotřební kousek, pokračování komiksových Transformers.

Závěr trilogie Hobit se sice snaží kina naplnit, ale od adventní premiéry do silvestra už toho moc nezachrání. Piráti házeli filmy na internet ve velkém, jen od akčního hitu Postradatelní 3 si v první vlně načerno stáhli dva miliony kopií.

Hollywood se snaží pronikat dál a dál na východ, jenže to jde klopotně a není sám, dokonce i Česko už se může chlubit, že dobývá Čínu. Jednak Krtečkem, jenž se zaplete s pandou, jednak díky České filmové komisi, která po dvou jihokorejských projektech přilákala do Prahy štáb čínské romance Jen my víme kde. A její profil již před premiérou zaznamenal na sociální síti skoro dvě miliardy návštěv. Snad k nám pak za krásou Prahy nepřijedou všichni.

A teď Ameriku dostihl ještě filmový konflikt se Severní Koreou, která hrozí dokonce útoky na Bílý dům či Pentagon. Proto, že ji Spojené státy obvinily z hackerského útoku na studio Sony Pictures, kde vznikla parodická komedie o vůdci Kim Čong-unovi Interview.

Producenti její premiéru plánovanou na Boží hod zrušili kvůli hrozbě terorem. Prezident Barack Obama je za ústupek zkritizoval, neboť podle něj jde o „kybernetické vandalství, nikoli válečný akt“. Studio se bránilo, že za svým filmem stojí, ale z obav o bezpečí diváků jej odmítla nasadit americká kina, nicméně prý se Interview „rozhodně šířit bude“. Kdy, kde, jakou cestou – to se zatím tají (o kauze více zde).

Případ Interview oživil polemiky kolem svobody projevu, jaké ve filmové velmoci zažil třeba Miloš Forman se svým životopisem kontroverzního pornografa Lid versus Larry Flynt. Také proti němu se zvedla vlna odporu, nicméně hrál se; snad na nic není Amerika tak citlivá jako na sebemenší náznak cenzury, natož zákazu. Díkybohu.

Nicméně konkrétní případ Interview provázejí dvě pochybnosti. Zaprvé, film patří v americkém měřítku k nízkonákladovým, takže ztráty by produkční firmu nepoložily; naopak v okamžiku, kdy snímek zveřejní jakoukoli cestou, má díky nynější vyhrocené aféře o reklamu postaráno. Ne náhodou se už vynořily spekulace o možném marketingovém tahu.

Snímek z komedie The Interview, která pojednává o vraždě Kim Čong-una

A zadruhé, z debat se vytratilo, jak se Interview vlastně povedlo. Existuje pouze několik vodítek: jednak předešlá tvorba Setha Rogena vroubená projevy pubertálního hrubozrnného humoru, naposled v příznačné Apokalypse v Hollywoodu, jednak první recenze, jejichž průměrná hodnotící známka se pohybuje kolem čtyřiceti procent. Respektovaný list Variety udělil pouze třicet procent a připojil výrok, že „údajná satira je asi tak zábavná jako komunistický nedostatek potravin – a stejně tak vleklá“.

Variety se dá věřit, i zápletka vypadá na naprostou ptákovinu. Tvůrci televizní show se doslechnou, že Kim Čong-un je fanouškem jejich pořadu, chtějí s ním tedy udělat rozhovor, leč jejich výlet pozmění CIA, která je pověří atentátem na vůdce.

To je celé slavné Interview; kvůli takové nicotnosti se řinčí zbraněmi. Nicméně nejde o konkrétní pochybnou legraci, nýbrž o princip. Ano, teroristům se nesmí ustupovat. Ano, je těžké s nimi bojovat, jestliže se lidé začnou bát chodit i do kina. Ale hlavně svoboda projevu je nedělitelná. Platí pro každého a pro všechny, i pro hloupé filmy. Také mají právo na život.

Což zvláště u nás po letošním roce národního filmového utrpení víme nejlépe.