Jde v podstatě o modelovou hru zachycující perverzi moci a podřízenosti v současné společnosti. Hlavním tématem je rozklad milostného vztahu postarších psychiatrů Evy a Ondřeje hraných skutečnou Evou (Salzmannovou) a Ondřejem (Pavelkou).
Další postavy hry jsou jejich pacienti, každý "posedlý" jiným šílenstvím perverzní lásky. David (David Prachař) se každým slovem vžívá do postavy Macbetha. Jakub (Jakub Prachař) se ve svých představách stává ženou, která svým sexappealem ovládá české reprezentační fotbalisty. A Johanka (Anita Krausová) podřízeně miluje svého šéfa – ministra.
Variace pro šílenou strunu
Bizarnost chování postav zesiluje Kolečko krkolomnými situacemi, hrubým chováním a drsným slovníkem. Je to však trochu řvaní do prázdna. Vztahy mezi postavami nevede dál než k čím dál většímu zdůrazňování jejich úchylnosti. Jedinou léčbou je freudistická realizace podvědomých tužeb.
A tak se postavy nakonec zabijí. Karikatura doby? Možná. Dramatikovo angažované gesto? Varování? Pochybuji. V podstatě jde o nahozenou dramatickou črtu, jakousi "variaci pro šílenou strunu", kterou by museli režisér a herci razantně a kreativně domyslet a interpretovat. To se však nestalo.
Shoda jmen postav a herců se zdá být pouhou manýrou, zvenčí nepochopitelnou schválností. Herci se snaží být naopak co nejvíce expresivní a od reality odcizení. Jedni jsou až přehnaně groteskní (ústřední dvojice), druzí zas směšně pitvorní (pacienti).
Scéna je asketicky strohá, jako by všichni žili ve vězeňské cele, odsouzeni k sartrovskému "peklo jsme my". Nahlédnout do toho pekla je však divákovi odepřeno. Člověk si chvílemi připadá, že jeviště je klec a herci exotická zvířátka.
Možná proto oddělil režisér a současně výtvarník této inscenace jeviště od hlediště pletivem. V podstatě tím charakterizoval svou interpretaci. Bez osobního angažmá, s odstupem zaranžoval sled situačních hříček a slovních vtipů jedné navenek normální dvojice a tří šílenců v různých situacích.
Jejich stavy se postupně proměňují, až se z šílenců stanou normální a naopak. Svým přístupem odkryl Zielinski dramatické slabiny textu, jež se jeví příliš modelový a nepropracovaný. A mnoho svého, čím by ony slabiny zakryli či překonali, režisér ani herci nepřidali
Díra
A studio Rubín, Praha, režie Thomas Zielinski
premiéra 4. října, délka 180 minut
HODNOCENÍ MF DNES 20%
