Strašnické divadlo dlící v zajímavé zástavbě sídliště Solidarita již přes tři roky okupuje spolek Divadlo X10. Alternativní mladý soubor se zde nebojí uvádět divácky náročnější, ale zajímavé autorské kusy, jako byla například inscenace o Františku Kriegelovi A zítra mě, lásko, opět pochovej (recenze zde).
Jednou z dosud posledních premiér byl kus třicátníka Ondřeje Novotného v režii Ewy Zembok nazvaný Kolaps. Anotace k inscenaci napsané speciálně pro pražskou scénu slibuje vhled do provozu krachující pohřebnické firmy. I přes atmosférický mlžný úvod se před diváky v prvním dějství odehrává na pohled klasická činohra – dvojice bratrů v podání Pavla Neškudly a Václava Marholda se marně snaží firmu zachránit a jen tak mimoděk bojuje o přízeň sekretářky (Anna Císařovská). Novotného hra oplývá vtipnými, vypointovanými dialogy podávanými herci s velkým nasazením. Zaujme i specifická scéna Ivany Kanhäuserové vytvořená z mulčovací kůry.
V druhé části se však situační kus zlomí, náhle před diváky nastupuje Jakub Gottwald, aby jim vyjevil vizi blízké budoucnosti. Postapokalyptickou distopii tvůrci budují jen pomocí světel, z odpadků vyrobených masek a hlavně velkého množství textu. Novotný se zjevně pokusil smíchat Šíleného Maxe se Sorokinovým Dnem opričníka. Hlavně druhá inspirace ho však zaujala až příliš – Gottwald místy přechází vysloveně do „opričniny“, což je sice působivé, ovšem ve světle toho, že se původní Sorokin v Praze dlouhodobě hraje, nijak originální. Více však zaujme nápad, kdy se Gottwaldův zmítaný hrdina rozhodne postavit cizím hordám a jako křesťanský sebevražedný atentátník se odpálí. Zde si Kolaps zahrává s nedořešenými otázkami fyziky i filozofie a nechává sebevraha z budoucnosti prolnout se s původním pohřebnickým dějem. Myšlenka diváky zaujme – alespoň ty, kdo vydrželi plnou nálož náročného dvouhodinového kusu, který si mluvou či naznačenými sexuálními scénami nebere servítky.
KolapsStrašnické divadlo premiéra 6. května 2016 režie: Ewa Zembok hrají: Anna Císařovská, Ludmila Němečková, Jakub Gottwald, Václav Marhold, Pavel Neškudla |
Ty si tvůrci neberou ani u Martina Konvičky; zbytečná vulgární vsuvka vyjadřující jejich jasný názor publikum možná pobaví, ale za zdi divadla do okolních čtyřek určitě nedolehne.
Kolaps je originální kus, jenž by unesl výraznější režisérské škrty, ovšem už jenom pro práci na scéně, autorův jazyk a hlavně herecké výkony (Proč si Neškudly dosud nevšimla nějaká větší scéna?) má co nabídnout.
