„Od čtrnácti jsem se o víkendech vydával na Grafton Street, největší dublinskou ulici a hlavní třídu buskingu,“ vypráví Garrigan a tvrdí, že pokud jste Ir a muzikant, je to skoro povinná záležitost. „Přitom to není žádná lahoda, při pouličním vystupování zažijete ignoraci v čiré formě. Vzpomínám si, že občas jsem měl co dělat, abych si vydělal na autobus domů.“
Kodaline fungovali od roku 2005 pod názvem 21 Demands. V roce 2012 se přejmenovali a o rok později vydali první desku In a Perfect World, s níž slavili úspěch – a to úspěch nečekaný. „Všechny ty skladby jsme napsali ve svých pokojíčcích doma v Dublinu, aniž bychom měli sebemenší tušení, že se dostanou k tolika lidem,“ potvrzuje Garrigan, jenž od té doby absolvoval turné po Spojených státech, Austrálii nebo Singapuru. „Všude tam lidé naše melodie znají. To nikdo z nás nečekal, čímž nechci tvrdit, že to není skvělé,“ tvrdí.
Na Colours přijedou Kodaline vybavení také druhou a neméně úspěšnou nahrávkou Coming Up for Air, na níž více pracovali se syntezátory. „Od začátku bylo jasné, že se od té první musí lišit. Jen jsme nevěděli jak. Až producent Jacknife Lee nás vykopal z naší komfortní zóny, která obsáhne napsání skladby pro klavír nebo kytaru a tím to končí,“ líčí vznik nové desky Garrigan.
Kodaline jsou však pyšní především na to, že jsou ryzí koncertní kapelou. I když na festivalech musí často překonávat podobné bariéry jako na ulici. „Beru to tak, že v publiku jsou vždycky lidé, kteří nás znají, pak je tam však také hodně těch, co nemají tušení, kdo jsme. U těch začínáme od nuly a můžeme na ně udělat jakýkoli dojem,“ říká Carrigan. Třeba nezaujmout, na což však kapelu busking připravil. „Asi nám ten pocit, kdy kolem vás další člověk projde úplně bez zájmu, něco dal,“ uzavírá zpěvák.
