|
On-line rozhovor s Ester Kočičkovou najdete ZDE. |
Mnoho otázek směřovalo právě k pořadu Dvojhlas. Byli údajně i tací, kteří v něm odmítli účast. "Důvody byly různé, většinou tajné," řekla vyhýbavě. Podobně tajuplně, většinou svým tradičním vtipným stylem, odpověděla moderátorka a zpěvačka i na spoustu jiných dotazů, kterých stihla za hodinu okolo padesáti.
Dotazy se točily také okolo hudební kariéry Kočičkové. "Mám všechny stále stejně ráda," řekla ke svým písním.
Uhrančivá Kočičková
Její písně, většinou s texty, které si sama píše na hudbu Lubomíra Nohavici, jako by mapovaly vzájemně duchovně provázané světy minulého století - předrevoluční ruské romance se potkávají s hranatými prvky berlínského kabaretu z konce dvacátých let, přejemnělého pařížského světa let padesátých i šklebivé pražské grotesky přelomu let sedmdesátých a osmdesátých.
Pohybují se jako kdysi brněnský skladatel Jiří Bulis mezi černým humorem a tesknotou, emocionálním prožitkem a ironickým nadhledem. Té ironie a lehkého shazování je hlavně v průvodním slově někdy až příliš - snad v touze distancovat se od vyjádřených vlastních citů.
Pro české písničkáře je typický strach nepustit posluchače do všech komůrek vlastní duše. Kočičková vlastně vysílá signál: Já vím, že mě máte za lehce potrhlou, ale ve skutečnosti zase tak moc střelená nejsem.
To platí i o jejím krásném altu. Místy působí, jako kdyby se za jeho emocionálně silnou barvu trochu styděla. Přitom právě v jejím žánru jsou hlasové výrazové prostředky velmi důležité. Zatím je to jízda na silné motorce, ale na půl plynu.
|
Rozhovor s Ester Kočičkovou si přečtěte ZDE. |
Jako textařka je ovšem paní Ester okouzlující. Teskně znějící mollové melodie dávají prostor neotřelým rýmům. Provokující je zvláště ve chvílích, kdy se do jakoby starobylých melodií dostávají hypermoderní slova a jazykový smog známý z reklam. Podobně si ve svých nejlepších letech hrávali Vodňanský se Skoumalem.
Ester Kočičková není zpěvačka do velkých klubů. Malé prostředí přátelsky naladěných spřízněných duší však dovede při svém přistoupení s citlivou pomocí svého klavíristy a skladatele Lubomíra Nohavici elegantně uhranout.
|
Ester Kočičková |
| Narodila se v roce 1968 v Klatovech jako Renata Divišová. Vystudovala obor vychovatelství na Střední pedagogické škole v Karlových Varech a potom v Praze obor hudebně dramatický na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Byla žačkou Jaroslava Duška. Provdala se za kytaristu Reného Pařeza a stala se Ester Kočičkovou. Proslavila se jako moderátorka Rádia Limonádový Joe, šansoniérka a textařka. Natočila cédéčko Ester Kočičková a Lubomír Nohavica s klavírem. Hraje divadlo a píše hry. Moderovala televizní seriál Ženský hlas, v současné době moderuje pořad Dvojhlas. (Magazín MF Dnes, Iva Pekárková) |
 Ester Kočičková v pořadu České televize Ženský hlas. |
 Ester Kočičková v pořadu České televize Ženský hlas. |
 Ester Kočičková při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (17. března 2003) |
 Ester Kočičková při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (17. března 2003) |
 Ester Kočičková při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (17. března 2003) |
