Michael Kocáb: Povídali, že mu hráli (obal)
Michael Kocáb se 28. července dožije šedesátky a Supraphon mu, jak má ve zvyku při podobných výročích, uchystal výběrové trojalbum z edice Zlatá kolekce, které v tomto případě nese podtitul Povídali, že mu hráli.
Jediné, co albu výrazně chybí, je pokrytí první tvůrčí etapy Pražského výběru ještě před příchodem Michala Pavlíčka, tedy Kocábovo jazzrockové období, zachycené na výběrovském debutu s názvem Žízeň.
Bůhví, možná není z dnešního pohledu protagonista s jeho kvalitou spokojen a využil svého práva interpreta, ale i sestavovatele kompilace tuto éru obejít. Z kontextuálního hlediska ale aspoň jedna ukázka chybí.
Případný argument, že Žízeň je z velké většiny instrumentální deska a že ani ve dvou zpívaných skladbách vokálem nepřispěl Kocáb, nýbrž členové kapely Marsyas, není relevantní: obdobných případů je totiž na kompilaci několik.
První dva disky jsou sestaveny žánrově a vzhledem ke Kocábovu záběru logicky. První CD, k němuž není třeba asi víc dodávat, obsahuje vesměs nahrávky ze tří alb Pražského výběru, zbytek tvoří ukázky z jediného alba "úkroku" Pražský výběr II a jedna píseň z posledního projektu Aftershocks.
Druhé nese podtitul Šansony a rockové šansony a ukazuje, jak silný je Michael Kocáb právě v tomto typu písní. Je sice už stokrát omleto, jak mu svědčila zejména spolupráce s Hapkou a Horáčkem zejména na albu V Penziónu Svět, písně z něj ale skutečně patří k tomu vůbec nejlepšímu, co Kocáb kdy nazpíval - a právě v "přehledu" této rozsáhlé kompilace to vidíme naprosto zřetelně.
Poslední disk asi bude v některých číslech překvapivý zejména pro ty, kteří nesledují Kocábovu kariéru vcelku. Možná si málokdo vzpomene, že je autorem zajímavých písní pro Martu Elefteriadu nebo Evu Olmerovou nebo že v době zákazu Výběru ovládl éter "ústy" Jiřího Korna.
Ve své době byl i velmi významný a na české scéně unikátní projekt Odysseus, který vlastně poprvé předvedl zavedeného domácího rockera v roli skladatele rozměrného celku klasické hudby.
Kuriozity v podobě duetů s Martinem Dejdarem a Jiřinou Bohdalovou, stejně jako - doufejme - parodický dvojzpěv s Petrem Jandou na téma sinatrovky Something Stupid ukazují, že ne každý evidentní umělecký talent je schopen nadhledu nebo snad dokonce "dělání legrace".
