První z nominovaných, barvitý debut Martina Šmause (1965) Děvčátko, rozdělej ohníček, byl již podrobněji představován ve druhém díle seriálu (22. března), soutěží totiž i mezi nejlepšími prózami.
Sudetská terapie
Osamělé tříměsíční putování pohraniční krajinou Čech podstoupil absolvent kulturologie Petr Mikšíček (1977) před šesti lety proto, aby našel sám sebe, neměnil tvář a uměl se rozhodnout. Jeho Sudetská pouť aneb Waldgang se skutečně ukázala nedocenitelnou terapií, která dala jeho životu téma a hlavní smysl.
Vznikla velmi osobní knížka, která je zaníceným objevováním "zaniklé civilizace", jak autor Sudety nazývá. Fotografie a dobové pohlednice v ní korespondují s intenzivními prožitky mladé duše.
Čtenář může srovnávat, jak vypadala krajina před německým vysídlením a jak vypadá dnes. Zvláště působivé je to u zaniklých obcí: jeden snímek zachycuje kvetoucí obec, na druhém je už jen pustý, zarostlý svah.
"Bylo to přesně to ticho, které dnes stále slyším řvát v uších, které se jako těžký mrak válí nad hřbitovem obcí a kulturní krajiny v Sudetech. Jsou to údolí plná zaniklého osídlení, posmrtného života, umírajícího genia loci," přemítá autor u pozůstatků "návsi" obce Rolava. Postřehy, úvahy a popisy míst prostupují historické výklady a citáty z kronik či literatury, ale také zkušenosti současných obyvatel, pohnuté příběhy pamětníků z české a německé strany s jejich pravdami.
Propojení textu a obrazu je charakteristické i pro básnickou sbírku Terra incognita Hany Hadincové (1973), jejíž verše dokreslují fotografie polských výtvarníků Elzbiety a Michala Barteczko.
Bílá místa v podvědomí
Hadincová, která na literárních serverech publikuje pod přezdívkou Hester a "v civilu" pracuje v mladoboleslavské automobilce na železniční vlečce, píše jemnou, rytmickou, ženskou poezii.
Ostatně ženský rod mají mnohé z básní – bludná, proměnná, kamenná, deštivá, blízká, slzavá i tichá. Nedotčenou zemí mohou být neuchopitelné, mnohoznačné jevy života: "kostky jsou ve hře kruhy v obilí/ a bílá místa v podvědomí skrytá/ sen o postavě v bílé košili/ má Atlantis/ má terra incognita."
Sbírka je koncipována do tří částí, vedle terry incognity ji tvoří veršovaný kalendář a "zoopsychopatologie" – básně inspirované zvířecími vlastnostmi, ať už jsou hadí, netopýří či kočičí. I ježčí: "mít vlastní kůži jako štít/ schoulit se/ když to nejvíc bolí/ vlastnímu strachu/ z čehokoli/ ostnatá záda nastavit."
S nominovanými se mohou čtenáři setkat při čteních v knihkupectví Kanzelsberger na Václavském náměstí. Hana Hadincová a Martin Šmaus vystoupí 12. dubna, Petr Mikšíček 19. dubna, vždy od 18 hodin.
