Po šestnácti letech se tak vrací do města, kde mu v roce 1989 připravili jeho vůbec první autorskou retrospektivu.
Zavzpomínejte na vaši první velkou výstavu, která se odehrála právě v Brně...
Byla to velká retrovýstava, na kterou pochopitelně vzpomínám rád. Už tím, že byla v Československu první. Mrzelo mne jen, že ji zakázali prodloužit, i když byl Dům pánů z Kunštátu úplně volný.
Máte za sebou přes sto samostatných výstav. Co v té dlouhé řadě ta brněnská znamená?
Dodnes má pro mne velký význam. Jezdila na ni spousta lidí, kteří seděli a diskutovali přímo na výstavě. Zajímalo je to. Pro celou československou společnost měla výstava velký význam.
Součástí výstavy byla i natřískaná beseda s autorem. Můžete nějak evokovat atmosféru, v níž se výstava odehrála?
Dům pánů z Kunštátu byl plný různých kumbálů. Byl tehdy ještě neopravený, ale s mnohem většími výstavními prostory než nyní. Já to všechno zaplnil. Byly tam věci od architektury až po fotografie starých obrazů. Byla to asi má nejkomplexnější výstava.
Máte k Brnu nějaký speciální vztah?
Já do Brna vždy jezdil rád. Přišlo mi před rokem 1989 víc kosmopolitní než Praha, která byla jasně definovaná a uzavřená. V Brně jsem se na konci totality cítil volněji. Možná i proto, že v Praze je spousta velké architektury pohromadě. V Brně je vše víc rozházeno.
Jak byste představil vaši novou výstavu?
Jde o reprízu velké výstavy z Centra Egona Schieleho v Českém Krumlově. Brněnská podoba je však mnohem menší. Dal jsem důraz na obrazy z poslední doby. Ty nejstarší jsou z osmdesátých let. Diváci uvidí dvě velké sochařské kompozice Nový ráj a Vojáci a řadu menších plastik, které na výstavě také dominují.
Ve výstavě chybí kupříkladu váš nábytek, móda...
Vše sem nacpat nešlo. Nechtěli jsme z Uměleckoprůmyslového muzea dělat bazar. V září výstavu doplní módní přehlídka a koncert mé hudby.
Ve vašich menších plastikách si děláte legraci z otců vlasti. Kdo je podle vás největší Čech?
To je pitomá otázka. Já se této ankety nezúčastnil. Pro mě nemusí být největší Češi státníci nebo známí umělci, ale třeba naprosto normální lidé, bez kterých by tato země neexistovala.
Měl jste nějaké negativní reakce na vaše známé busty Václava Havla?
Všechna tuzemská muzea a galerie se ještě bojí tyto věci nakupovat do svých sbírek. Jsou ale přece obrazem doby. Snad se osmělí, až Havel zemře, ale to je pokrytecké. Měli o ně zájem ze zahraničí, ale ony by měly zůstat v zemi.
V Brně teď je až skoro překnížákováno. Víte, že se tady v HaDivadle dokonce o vás hraje novinka J. A. Pitínského?
Říkal mi to Pavel Dostál. Záviděl mi, že jsem už někdo jako Hamlet nebo Král Lear. Uvažoval jsem, že je pozvu do Veletržního paláce. Já ale nejsem velký přítel divadla. Připadá mi, že vždy hrají moc, nebo málo. Já mám ale problémy i se současným českým filmem, který mi přijde strašidelný.
V Pitínského inscenaci máte velkou bílou paruku s dlouhými copy, na jejichž konci taháte dva dalmatiny na kolečkách. Prý máte skutečně psí duo pojmenované jako Aleš a Mánes...
Máme doma tři miniaturní čivavy. Jeden se jmenuje Rambo, druhý Goliáš a třetí Myška.
24. června 2005 12:40
