Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vychází kniha o lágru v Jindřichovicích, kde zemřely tisíce zajatců

  9:36aktualizováno  9:36
Hektarový pozemek patřící Srbsku a pozapomenuté mauzoleum s tisíci malými rakvemi vojáků. Jen to zbylo v Jindřichovicích na Sokolovsku z jednoho z největších zajateckých táborů na území rakouské monarchie za 1. světové války. O historii lágru teď vychází vůbec první ucelená kniha.

Romana Beranová a Vladimír Bružeňák, autoři knihy Ozvěny velké války s podtitulem Zajatecký tábor Jindřichovice 1915-1918. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Publikaci mapující historii lágru s ostatky hlavně srbských, ale také ruských a italských vojáků vydává sokolovské muzeum.

Autoři Vladimír Bružeňák a Romana Beranová shromáždili podrobné informace, které mapují nejen založení a fungování lágru v letech 1915 až 1918, ale i historii mauzolea v objektu bývalé vodárny.

Kniha Ozvěny velké války s podtitulem Zajatecký tábor Jindřichovice 1915-1918 obsahuje spoustu unikátních dobových fotografií z pozůstalosti sokolovského historika Václava Němce. Snímky darovala muzeu Němcova dcera Jana Miklová.

Zajatecký tábor Jindřichovice

  • fungoval v letech 1915 až 1918 
  • jeden z největších v monarchii s kapacitou 30 tisíc lidí 
  • zemřelo zde 3 800 až
    4 300 zajatců (údaje se různí) 
  • z toho asi 3 000 Srbů, 150-200 Rusů,
    300-1 200 Italů 
  • celkem jsou zde uloženy ostatky více než 7 tisíc zajatců (včetně těch, které sem byly svezeny z dalších táborů) 
  • návštěva mauzolea je možná, klíče lze po objednání vyzvednout na jindřichovické radnici

"V táboře s kapacitou až 30 tisíc zajatců zemřelo na nejrůznější nemoci, epidemie a podvýživu
3 800 až 4 300 vojáků. Z nich tvořili drtivou většinu Srbové. Nebyl to koncentrační tábor, jak si mnozí myslí, nýbrž skoro až moderní město se strážními věžemi, ale také s pekárnami, kanalizací, fotbalovým hřištěm, zeleninovými záhony," líčí Vladimír Bružeňák.

Autorům knihy se podařilo vypátrat, že do Jindřichovic zajížděli pracovníci charitativní organizace YMCA nejdřív z USA a později ze Švýcarska.

Učili negramotné zajatce číst a psát, základy zeměpisu a matematiky. Přivezli jim knihy i hudební nástroje, na které vojáci hráli národní písně.

Na dnešní holé pláni mezi Jindřichovicemi a Rotavou stálo 100 dřevěných domů pro zajatce, 14 pro nemocné. Dál dvě pekárny se sklady potravin, dva baráky se sprchami a prádelnami.

Nechyběla kaple a dvě budovy s posuvnou střechou sloužící k relaxaci a léčbě. Celkem asi 170 objektů včetně pošty, kanceláří, skladů, stájí pro jezdecké koně a důstojnického kasina.

Vybudování tábora přišlo monarchii na 7 milionů rakouských korun. Brzy se tu ocitlo až 28 tisíc zajatců. Podle některých pramenů tu pobývalo koncem války až 36 tisíc nepřátelských vojáků.

Zajatci pracovali v okolí, zastupovali muže na frontě

Vstávali v šest ráno. Po snídani je strážní personál rozdělil do pracovních oddílů. Oběd se vydával v 11 hodin a následoval dvouhodinový odpočinek. Pak znovu práce, jež končila kolem páté odpoledne. V neděli se konaly katolické i pravoslavné bohoslužby.

Zajatci byli nasazováni na nejrůznější práce v okolí, kde chyběli muži odvedení na frontu. Rusové pracovali v rotavských železárnách.

Od roku 1916 pomáhali stavět i sokolovskou chemičku, železniční most přes Ohři, těžili v čedičovém lomu kámen používaný k výrobě dlažebních kostek. Kvůli jednodušší dopravě proviantu vedla do lágru úzkokolejná železnice.

Bružeňák s Beranovou vyvrátili jeden z mýtů, že zajatci chodili denně z Jindřichovic do Sokolova stavět chemičku. "Je to nesmysl, nemohli ujít každý den padesát kilometrů a podávat výkon. V chemičce byli ubytováni a pracovali tam třeba měsíc, dva nebo tři," vysvětlil Bružeňák.

Zajatce zabíjel na konci války tyfus

Na konci války, jak čím dál víc potravin mířilo na frontu, se v jindřichovickém táboře šířil hlad. Příděly chleba se tenčily.

Od druhé poloviny roku 1916 rostl počet úmrtí. V létě 1917 vypukla epidemie tyfu, umíralo až čtyřicet lidí denně. Táborové márnice byly přeplněné, těla končila v masových hrobech.

Mauzoleum s exhumovanými ostatky vojáků donedávna chátralo, dovnitř zatékalo. Ruská federace ale uvolnila peníze a před pár týdny začala rekonstrukce, která má pokračovat ještě na jaře.

"V poslední době se návštěvnost mauzolea zvýšila. Turisté přijíždějí i z Německa," řekla starostka Jindřichovic Anna Polívková. Klíče od mauzolea mají úředníci na radnici.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.