Filmový génius Woody Allen (obálka knihy)
Je to samozřejmě trochu nadnesené, ale obecně lze říci, že podtitul knihy Jasona Baileyho Filmový génius Woody Allen, který zní Kompletní průvodce tvorbou, nelže. I poměrně hodně zasvěcený divák Allenových filmů v ní najde hodně zajímavého. A co je možná nejdůležitější: číst si v knize není žádný problém pro filmového laika a odborník se nemusí cítit urážen polopatismy a do očí bijící povrchností.
Allenovská literatura na českém trhu není úplnou popelkou. Už v roce 1990 vyšla velmi solidní původní česká monografie o režisérovi z pera překladatele Michaela Žantovského. Levné knihy nabízely před necelou dekádou přehledný svazek Vše o Woody Allenovi od Španěla Pepa Aixaly a v roce 2008 vyšel velmi zajímavý soubor interview s Allenem od Erika Laxe s názvem Hovory o filmu.
K tomu všemu musíme samozřejmě připočítat i několikeré vydání režisérových skvělých povídek a vlastně i pamětihodnou komiksovou knihu Stuarta Hamplea V kůži Woodyho Allena.
Aktuální titul má dvě velké výhody. Allenovu kariéru dovádí až téměř do současnosti. Při režisérově hyperaktivitě je samozřejmě prakticky vyloučeno udržet krok s jeho filmografií, a tak je zde jako poslední její titul zachycen snímek Kouzlo měsíčního svitu, ten však pochází z loňska.
Druhou výhodou je, že se autor Jason Bailey nespolehl jen na svoje vlastní schopnosti, ale pozval si k ruce i čtyři další hostující autory, kteří přispěli eseji na témata, ve kterých se cítí doma, tedy Woody Allen a židovství, filozofie, hudba a evropská tematika.
Jde to i bez drbů
Těžiště knihy tkví v chronologickém přehledu profilově zpracovaných Allenových filmů, od debutu What’s Up, Tiger Lily z roku 1966 až po zmíněné Kouzlo měsíčního svitu. Přestože má pojednání o každém filmu pevnou stavbu, přináší filmografická data i režisérovy výroky, každý je pojat takovým stylem a v takovém rozměru, jaký si snímek zaslouží.
K samotné filmografické kapitole pak autor ještě někdy „přivěšuje“ další téma, které jeden motiv zobecňuje nebo přibližuje. K relativně obsáhlému vyprávění o perle allenovské tvorby Manhattan je tak například „přilepen“ rozbor newyorské tematiky v jeho díle a přidaná i mapka města s vyznačenými lokalitami, ve kterých se režisérovy filmy odehrávají.
Přestože autor už titulem, označujícím Woodyho Allena za génia (ne že by neměl pravdu...), jasně naznačuje vztah k objektu svého zájmu, jeho kniha není obdivným pajánem na zbožňovaného světce. Dokáže rozlišovat mezi těmi nejlepšími filmy a relativně slabšími opusy a nechává zaznít i protihlasy.
Allenovo soukromí, které je kapitolou samou pro sebe, nenechává úplně stranou, ale rozhodně z něj nedělá zásadní téma. I to čtenář respektive divák, kterého zajímá především režisérova práce, nemůže nekvitovat s povděkem. Od drbání jsou tu jiní.
Václav Klaus je fanouškem Allena. V roce 2008 ho přijal na Pražském hradě:
20. prosince 2008 |