Název knihy Visací zámek zamklej na třicet západů napovídá, že své první "kritické biografie" se trvale nejpopulárnější česká kapela řazená k punku dočkala po třech desítkách let své existence. Předcházel jí před pěti lety jen vzpomínkový svazek frontmana Jana Hauberta Hluboká orba.
Visací zámek zamklej na třicet západůAntonín Kocábek vyd. Maťa 2013 |
Na knize je patrné, že její autor má značný přehled o hudebních životopisech a jasný názor na ně. Od svých předchůdců si vzal dobré příklady a také přesně věděl, čeho se vyvarovat.
Sám nastiňuje: "Kdo čeká, že se dočte o tom, kolik sourozenců má Michal Pixa, jaká je bilance posledního daňového přiznání Vladimíra Šťástky, jak se jmenují děti Jirky Pátka, v jakém městě chodila do školy manželka Ivana Ruta a jak dlouhý penis má Honza Haubert, tak je mi líto – musí si najít jiné zdroje."
Vyslechl i Zelenku
To, že Kocábek odmítá psát o věcech, které by byť jen zdálky mohly zavánět laciným bulvárem, však neznamená, že jde o knihu suchou nebo nudnou. Takovou by snad právě o Visacím zámku ani napsat nešlo.
Nejen pověstný životní styl, ale i doba, ve které kapela hrála a hraje (dala se dohromady v roce 1982 a od samého začátku nezměnila složení), dodává příběhu na zajímavosti. Nehledě na to, že Visací zámek nikdy nešel pro legraci daleko.
Nejen ve svých textech nebo pódiové prezentaci, ale třeba i v tom, s jakou chutí spolupracoval na populárním televizním pseudodokumentu Visací zámek 1982–2007 s režisérem a scenáristou Petrem Zelenkou, kterého Kocábek samozřejmě též podrobil "výslechu".
Jan Haubert
Kniha je citlivě vyváženým souběhem dvou autorských přístupů. Biografii, psanou autorem, ve které nechybí ani důležité uvedení do širšího kontextu jak dobového, tak hudebního, prokládají rozhovory se čtyřmi z pěti "Zámků".
Pátý, kytarista Ivan Rut, se na přípravě knihy odmítl podílet. Když Kocábek váhal, jak se k odmítnutí postavit, zpěvák Jan Haubert mu poradil: "V místě, kde měl být ten Ivanův, napiš, jak tě poslal do prdele. To bude vtipný." Tak se i stalo a vtipné to opravdu je.
S odstupem
Zásadním pozitivem knihy je i to, že Kocábek není žádným fanatickým fanouškem kapely. "Časy, kdy jsem ji poslouchal intenzivně a vymetal jejich koncerty, jsou už prostě pryč," přiznává. Střízlivý odstup je přesně to, co tahle skupina s alkoholickou pověstí potřebovala jako sůl.
