Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Kniha o folku za normalizace je nadechnutím k většímu dílu

  17:46aktualizováno  17:46
Analyzovat, jakou roli sehrál folk v době normalizace, si předsevzal historik Přemysl Houda v knize Intelektuální protest, nebo masová zábava? Jeho práce však působí spíše dojmem pouhé přípravy na komplexnější dílo.

Jarek Nohavica na druhém koncertě v O2 aréně, 24. 10. 2013 | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Intelektuální protest, nebo masová zábava? (obálka)

Přemysl Houda se historií českého folku dlouhodobě zabývá, je mj. autorem monografie o písničkářském sdružení Šafrán, které působilo v 70. letech. O jeho erudici v daném oboru není pochyb. Své dispozice v nové knize Intelektuální protest, nebo masová zábava? však poněkud předimenzoval, respektive, lidově řečeno, "honil příliš mnoho much jednou plácačkou".

Zároveň z tématu vybral některé více či méně zásadní okruhy a jiné nechal zcela stranou. To knize velmi ubírá na celkové výpovědi. Houda tento přístup (třeba to, že jako příklad rozboru fungování folkového festivalu si vybral Folkovou Lipnici a nikoli známější, větší a mnohem déle trvající Portu) vysvětluje v předmluvě, v poznámkovém aparátu i průběžně v textu knihy.

Intelektuální protest, nebo masová zábava?

Přemysl Houda

vyd. Academia 2014, 240 stran

Hodnocení: 65 %

To však nemění nic na tom, že po přečtení celého svazku má čtenář výsledný dojem prostě nekompletní, ba s některými velmi podstatnými nedořečeními. Na to lze říci, že budou dopovězena jindy a jiným, je ale otázka, kdy se zase někdo na Houdově úrovni k dalšímu zpracování dostane a zda nebudeme odsouzeni pouze k dalším dílčím studiím.

Rock'n'rollová Lucerna v roce 1964

Rock'n'rollová Lucerna v roce 1964

Jestli něco Houda zpracoval opravdu důkladně, je to paradoxně úvod knihy, který vlastně s tématem, jež je vepsáno v podtitulu, tedy Folk jako společenský fenomén v době tzv. normalizace, nemá společného buď nic, nebo se jej dotýká jen okrajově. První tři a částečně i čtvrtá kapitola totiž pojednávají o boji hudby s ideologií po únoru 1948 zejména z hlediska jazzu a posléze rock'n'rollu.

To je jistě záslužné, autor přináší zajímavé postřehy a připomíná dnes už trochu opomíjená fakta (zajímavé jsou třeba pasáže o normalizačních rekvalifikacích), ale podíl této "kontextuální" tematiky je přece jen poněkud nevyvážený ve vztahu ke středobodu jeho zájmu.

StB nebyla všemocná

Karel Kryl

Karel Kryl byl „otcem“ českého folku

Další kapitoly knihy jsou vlastně jednotlivými studiemi, které vzájemně korespondují pouze hudebním žánrem. Jakous takous celkovou mozaiku o tom, co český folk v 70. a 80. letech znamenal, čím žil a s jakými se potýkal protivenstvími, sice skládají, moc by jim ale slušelo, kdyby byly zasazeny do širšího, komplexnějšího díla.

Diskutovat by se dalo vůbec o Houdově vymezení samotného termínu "folk" a "písničkářství". Sám autor nabízí různé pohledy a relevantně vysvětluje, proč si zvolil spíše užší vymezení.

Vladimír Merta

Vůdčí postavou sdružení Šafrán byl Vladimír Merta

Hůře obhajitelný je záběr po jednotlivých jménech představitelů folku. Nepočítáme-li Karla Kryla coby "otce" českých písničkářů, z generace 60. a 70. let, Houda v podstatě zohledňuje jen šafránský okruh (Merta, Hutka, Třešňák, Voňková, Lutka), což má logiku, neboť skutečně šlo o nejvýznamnější osobnosti té doby.

Z generace následující dekády pak bere v potaz Nohavicu, částečně Plíhala a Dobeše. Jistě, i zde jde o dodnes největší tvůrce v žánru, alespoň tak, jak jej má Houda vymezen. Nicméně vzhledem k některým tezím, které v knize Houda dokládá zejména na textech, chybějí zcela zásadní příklady.

Jaroslav J. Ježek předčasně zemřel v roce 1985 v pouhých 28 letech.

Jaroslav J. Ježek předčasně zemřel v roce 1985 v pouhých 28 letech.

Jeden za všechny: jestliže Houda jako jeden z hlavních rysů písničkářské tvorby zmiňuje generační vzpouru, dominantní osobností této linie byl v 80. letech zcela neoddiskutovatelně karlovarský písničkář Jaroslav J. Ježek z kapely ČP 8, o němž se v celé knize nedočteme ani slovo.

Jistou nepřehledností bohužel trpí i kapitola o folkových textech v popisovaném období. Nápad je to dobrý, ale na dotažení čeká. Mezi pozitivní výstupy Houdova způsobu práce patří naopak podrobné pojednání konkrétních podtémat, jimž jsou věnovány poslední kapitoly knihy.

Jan Rejžek a Václav Havel si povídají na folkovém festivalu v Lipnici v roce

Václava Havla na lipnické pódium uvedl moderátor Jan Rejžek (vlevo).

Tedy sdružení Šafrán, kde Houda mimo jiné ukazuje  fakt, že Státní bezpečnost nebyla tak všemocná, jak praví legendy. Dále Sekce mladé hudby, kde autor připomíná neprávem opomíjenou organizaci, stojící ve stínu známější Jazzové sekce, a zmíněné Folkové Lipnice, unikátní festival, který se proslavil tím, že na jeho pódiu v roce 1988 stanul po mnoha letech na veřejnosti a promluvil Václav Havel.

"Kauza" Nohavica

Závěrečná kapitola je svým způsobem z "populárního" hlediska tím nejlukrativnějším. Nese název "Problém" Jaromír Nohavica a zabývá se rozborem spolupráce našeho dnes nejmilovanějšího i nejnenáviděnějšího písničkáře se Státní bezpečností.

Jaromír Nohavica, Koncert pro všechny slušný lidi, 3.12. 1989

Jaromír Nohavica, Koncert pro všechny slušný lidi, 3.12. 1989

Houda se staví k této kauze z obecného pohledu objektivně, mluví ve faktech a hodně věcí dokresluje citacemi z Nohavicových písňových textů. Což je sice možná přístup málo exaktní, ale v tomto případě nepochybně obhajitelný.

V závěru kapitoly, při jakési až filozofické pointě, sice Houda možná trochu překračuje historickou objektivitu a do své knihy de facto "vstupuje", ale to je "prohřešek" skutečně zanedbatelný.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.