Divadlo a divadelní scény (obálka knihy)
Kniha Olgy Vlčkové, která nese název Divadlo a divadelní scény, představuje divadelní život v Praze od konce 19. století do konce druhé světové války. A to, jak je v edici Zmizelá Praha zvykem, především prostřednictvím dobových fotografií s rozšířenými popisky.
Souvislejším textem je jen autorčin několikastránkový úvodní přehled a krátký popis stavu sbírky fotografií pražských divadelních budov v divadelním oddělení Národního muzea z pera Hanuše Jordana.
Základem, od kterého se v popisovaném období pražský divadelní život odvíjel, je národnostní trojjedinnost obyvatelstva města. Možná už si to dnes tolik neuvědomujeme, ale němečtí a židovští Pražané v době, kdy tvořili podstatnou složku obyvatel, měli nejen svoje typické obchody nebo kavárny, ale i zábavní podniky včetně divadel.
Vlčková tak upozorňuje na německojazyčné scény v čele s budovou, v níž je dnes Státní opera Praha, ale i několik menších, jakož i na místa, ve kterých působily židovské scény, hrající v jazyce jidiš. Nejvýznamnější, Židovské komorní divadlo, sídlilo v domě v Dlouhé ulici, jenž je dnes sídlem hudebního klubu Roxy a divadelního prostoru NoD.
Včetně varieté Samozřejmě, válečná léta zamíchala kartami. V hledišti dříve ryze českého Národního divadla se začalo hajlovat, jak v knize dokládá foto z roku 1943, a na dveřích Městského divadla na Vinohradech se objevil německo-český nápis Židům nepřístupno. V těsném sousedství s plakátem na premiéru Shakespearova Hamleta, v němž titulní roli hrál Miloš Nedbal a Ofélii Nataša Gollová, to jen tak mimochodem.
Kromě hlavních divadelních budov, z nichž vlastně všechny jsou v provozu dodnes, byť s jinými názvy a stylovým laděním, však kniha zohledňuje i řekněme „nižší“ divadelní žánry. Zhruba třetina knihy obsahuje fotografie z prostředí a představení pražských varieté, kabaretů nebo takzvaných zpěvních síní. Některé by si „lidovostí“ s dnešními Babovřesky asi nezadaly.
(Knihu Divadlo a divadelní scény si můžete se slevou objednat na Knihy.idnes.cz)
