Naše nejslavnější cirkusové rodiny jsou Kludských a Berousků. Ilustrační foto

Naše nejslavnější cirkusové rodiny jsou Kludských a Berousků. Ilustrační foto | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Humberto Vaška Karase byl jen mýtus. Vyšla první kniha o českém cirkusu

  • 16
S rozmachem a slávou nového cirkusu se zdá, že kočovné soubory a scény pod šapitó, na které první dvě porevoluční desetiletí padal prach, chytají druhý dech. Český zájem o akrobacii navíc každoročně přiživí úspěšný festival Letní Letná. Právě na jeho posledním ročníku pokřtili autoři knihu Orbis Cirkus, první publikaci, která se zeširoka českým cirkusem zabývá.

Monografie skrývá vlastně knihy dvě. Ke každé se čtenář dostane z jiné strany a sama kniha je tím navždy předurčena k pomyslné akrobacii.

Orbis Cirkus vydalo Nakladatelství AMU

První část s podtitulem Příběh českého cirkusu napsal historik Hanuš Jordan, kurátor cirkusové sbírky Národního muzea. V úvodu upozorňuje právě na absenci jakýchkoli písemných pramenů. Přisuzuje to zejména specifičnosti cirkusového prostředí, jež bylo vždy doménou rodin, uzavřených klanů, mezi kterými panovala nevraživost a vysoká konkurence.

„Pro nedostatek informací čerpá obecné povědomí o cirkusovém životě zejména z krásné literatury jako v případě Bassova románu Cirkus Humberto, navíc zpopularizované televizním seriálem,“ píše Jordan. Upozorňuje, že příhody, které zažíval Vašek Karas - včetně jeho kariérního postupu - jsou čistě Bassovou fikcí, cirkusové prostředí bylo silně hierarchizované.

Skutečný Cirkus Humberto, dnes považovaný za klasického představitele tradičních cirkusových časů, přitom vznikl až v 50. letech, aby se stal výkladní skříní československé postátněné artistiky.

Jordanova část knihy proto pátrá po skutečných kořenech cirkusu v českých zemích, popisuje loutkářské začátky souborů, přes znárodnění se dostává až k situaci v 90. letech. Podrobněji se věnuje nejslavnějším rodinám, Kludským a Berouskovým.

Ondřej Cihlář, autor obsáhlejší části knihy nazvané K českému novému cirkusu, začíná zeširoka jako Jordan a postupně se propracovává až k současným úspěchům populární La Putyky či bratří Formanů.

Vyzdvihuje zájem české meziválečné avantgardy: „Cirkus se jako jeden z periferních žánrů lidové zábavy stával inspiračním zdrojem v epochách divadelních forem.“ Divadelní dramaturg a člen souboru VOSTO5 jde více do hloubky, hledá souvislosti s divadlem, analyzuje vliv Borise Hybnera, Bolka Polívky či Ctibora Turby.

Obě části knihy Orbis Cirkus doplňuje bohatý obrazový materiál.