Zájemci se v něm dozvědí vše o tvorbě z normalizačních let 1971 až 1980. Knihu v češtině a angličtině doplňuje stovka černobílých a více než tři sta barevných fotografií. Vyšla v nákladu 3000 kusů a prodává se po 890 korunách.
Ředitel Národního filmového archivu Vladimír Opěla vysvětlil, čím se toto encyklopedické dílo liší od těch, která vycházejí v zahraničí, a proč je považováno za jedno z nejlepších.
"Pojednává totiž o každém filmu komplexně a kromě filmografických údajů postihuje i soudobou dokumentaci, seznamuje čtenáře s archivními prameny a místy, kde se ten který snímek natáčel," uvedl.
Upozornil, že publikace uvádí u filmů i výčet cen, které případně získaly, a informuje o kopii, kterou archiv ve svých depozitářích opatruje. "Je to kolektivní dílo. Doufám, že v roce 2010 bude následovat poslední svazek, mapující tvorbu do roku 1993, kdy byla česká kinematografie odstátněna," řekl Opěla.
Paralelně se v archivu pracuje i na dalších projektech, především dějinách dokumentárního a animovaného filmu.
"Za války jich bylo hodně zničeno. Chybí nám 3200 dokumentů vyrobených do roku 1945. Zhruba třetinu jich můžeme nalézt v jiných archivech a budeme se snažit o jejich repatriaci," dodal Opěla.
V hrané tvorbě je situace jiná, protože archiv má 66 procent vyrobených němých snímků a z produkce let 1930 až 1993 jich chybí jen deset.
"Na projektu nazvaném Český hraný film 1971 - 1980 jsme pracovali čtyři roky, nyní si už rok promítáme snímky patřící do dílu šestého," uvedla jménem kolektivu autorů filmová historička Eva Urbanová. Za výhodu označila, že mnozí tvůrci snímků, o nichž se píše, žijí a leccos mohli vysvětlit či upřesnit. O moc lehčí práce to prý nebyla.
"Architekti, kameramani i režiséři si vzpomněli na místa, kde se natáčelo. Zatímco herci většinou o lokacích nic nevědí. Jenom je přivezou na plac a zase odvezou," podotkla.
Podle Urbanové lze v pátém pokračování vystopovat i politické ozvěny doby. "Mnozí lidé zmizeli - emigrovali či nesměli pracovat. Přišli jiní, ne vždy to byli mistři. Další se začali věnovat tvorbě pro děti. Zmizely různé žánry, například balady, v nichž byly jiné významy. Normalizační cenzoři chtěli tvorbu prvoplánovou a jasnou, aby se v tom vyznali. Povolena byla jen komunální satira," dodala Urbanová.
