Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Vypustit pinďoura a psance této země“. Jak pracovala filmová cenzura

  17:42aktualizováno  17:42
Vadí - nevadí. Tak se jmenuje kniha Lukáše Skupy s podtitulem Česká filmová cenzura v 60. letech, kterou vydává Národní filmový archiv. Ač jde o práci odbornou, místy se čte jako směs detektivky a absurdní komedie.

Iva Janžurová ve filmu Nejlepší ženská mého života (1968) | foto: © Filmové studio Barrandov

Ze záznamů dobových institucí i výroků pamětníků se skládá obraz fungování socialistické cenzury, zásahů, zákazů a „doporučení“, jejichž některé aktéry přesně vystihuje vzpomínka režiséra Františka Filipa.

Jeho komedii z roku 1965 Hrdina má strach, kde zazní věta „Ve vyspělé socialistické společnosti strach neexistuje“, komentoval jeden z cenzorů následovně: „Ono je to sice všechno pravda, ale není to možné, aby to byla pravda. Jinak by celý můj život, všechno, zač jsem bojoval, ztratilo smysl“.

Fotogalerie

V posudku komedie Zdeňka Podskalského Bílá paní, která vznikla ve stejném roce, zase stojí, že film kvůli svému úhlu pohledu „dělá z volených orgánů tupce, kteří si ve složitějších situacích nevědí rady a ve svých funkcích jsou od lidu odtrženi“. Nakonec v satiře, v níž se o vodovod pro starou paní musí místo obecních činovníků postarat duch, byly rozostřeny obrazy bývalých komunistických vůdců v depozitáři a sama paní Perchta končí na černém pozadí, ačkoli původně se měla procházet Václavským náměstím.

S nástupem normalizace přituhlo. O francouzsko-české produkci Těch několik dnů stojí v zápisu z porady, že „film odpovídá francouzskému maoismu a českému dubčekismu“, je třeba „přepsat dialogy a vystřihnout špatný začátek“, kdy francouzská studentka vidí v televizi, jak sovětské tanky vjíždějí do Prahy.

Režisér Hynek Bočan zase líčí, jak scénář jeho Pasťáku sice původní šéfové Barrandova ještě schválili, jenomže „za nového vedení se z 90 obrazů 40 upravovalo, vyhodila se skoro třetina a když přesto film pořád působil stejně, řekli - Tak do trezoru s ním“.

Přílohu tvoří dokumenty se značkou Přísně tajné, takzvaná ranní hlášení, kde se pokyny „doporučeno upravit“ mění na „vypustit“. Z komedie Nejlepší ženská mého života, kterou podle Dietlova scénáře točil Martin Frič, muselo zmizet slovo „pinďour“ a narážka na slova Internacionály „Vzhůru, psanče této země.“

Režisér Jan Němec

Režisér Jan Němec

Nechybějí ani pokyny médiím: netisknout článek Pavla Juráčka, škrtnout věty o zatýkání z brožury k výročí ústeckého divadla, nevysílat rozhlasový pořad s Václavem Havlem. A jako dezert kniha podává korespondenci, kde na stížnost diváků, že film Jana Němce O slavnosti a hostech uváděly plakáty bez názvu coby „premiéru českého filmu“, úřad reaguje, že „soudruh se zachoval správně podle platného pokynu, že tento film nelze žádným způsobem propagovat“.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.