Jean-Marie Roughol

Jean-Marie Roughol | foto: Calmann-Levy

Ani 40 tisíc prodaných kusů knihy nepomohlo bezdomovci opustit ulici

  • 18
Novým bestsellerem se ve Francii stala kniha bezdomovce, který v ní líčí svůj sedmadvacetiletý život na ulici. Od října se už prodalo více než 40 000 výtisků, upřesnilo vydavatelství Calmann-Levy, které dílo nazvané Je tape la manche (Žebrám na veřejnosti) dalo do prodeje.

je tape la manche

Podle komentářů tento úspěch ještě neumožnil bezdomovci opustit ulici, ale již zásadně mění jeho každodenní život.

Knihu o 176 stranách pomohl 47letému Francouzi Jeanu-Mariemu Rougholovi napsat pravicový politik a bývalý ministr vnitra Jean-Louis Debré. Jejich setkání před lety byla prý velká náhoda. Roughol tehdy žebral u jednoho obchodu na třídě Champs-Elysées a spontánně nabídl Debrému, že mu pohlídá kolo, na kterém politik přijel na nákup. Muži se poté sblížili a Debré navrhl napsat knihu.

Uskutečnění záměru trvalo více než dva roky. Roughol, který podle vlastních slov do školy nikdy moc nechodil, postupně popisoval svůj osud na stránkách sešitů. Bývalý ministr jeho texty vždy trpělivě přepisoval a upravoval. Výsledkem je kniha, kterou týdeník L ́Express označil za letošní 12. nejprodávanější literární dílo ve Francii.

„Za deset měsíců obdržím peníze za autorská práva. Nechci zálohu, raději dostanu vše najednou. Až budu mít svůj byt, koupím si počítač, abych mohl dál psát knihy,“ řekl bezdomovec, který dál žebrá v ulicích metropole. Také doufá, že mu získaná částka umožní uskutečnit dávný sen – otevřít si palačinkárnu. Chtěl by si jednou také zahrát v nějakém filmu, nejraději kriminálním, v němž by hrál komisaře jeho nový jedenasedmdesátiletý kamarád Debré.

Připustil, že jeho život se změnil už nyní. Přece jenom si vzal malou zálohu a koupil si smartphone, s nímž nadšeně komunikuje s lidmi na facebooku. „Lidé mi píší ze všech míst a každý den mě oslovují na ulici ti, kteří četli mou knihu. Netušil jsem, jaké dopady napsání té knihy bude mít,“ diví se Roughol.

Setkal se po desítkách let také se svým bratrem. „Viděl mě v televizi. Nevěděl, že žiju na ulici. Když jste venku, člověk se uzavře do sebe, stydí se. Mám bratrance a sestřenice, kteří mě chtějí poznat. Je to divný pocit,“ svěřil se muž, jehož život ve velké chudobě by měl díky knize s podtitulkem Život v ulici brzy skončit.

,