Pablo Domínguez Prieto měl ve zvyku vystoupit až na vrchol a sloužit tam mši. V únoru 2009 při sestupu z hory Moncayo zahynul.
"Dnes je doba, kdy se kněží veřejně křižují. Když o nich budu hovořit naopak v dobrém, ukřižují za to pro změnu mě," prohlásil režisér před dokončením dokumentu, který uspěl zejména ve španělsky mluvících zemích. "Vyprávím totiž o člověku, který nebyl pederast, sukničkář či zloděj, ale ani misionář působící kdesi v džungli nebo zakladatel nové církve," vysvětlil dokumentarista svou riskantní sázku na portrét běžného duchovního, jenž prostě pomáhá - a protože ho neprovázejí skandály, nikoho nezajímá a nemluví se o něm.
Ovšem Pablo Domínguez Prieto, který zemřel v pouhých dvaačtyřiceti letech, nebyl tak docela "obyčejný" kněz. Rodák z Madridu získal doktorát z filozofie i teologie, studoval mimo jiné v německém Münsteru, působil v redakčních radách časopisů i na několika univerzitách, kde jako hostující profesor přednášel mimo jiné etiku a logiku. Právě v oboru logiky jej uznávali za specialistu - a zároveň, jak dokument dokládá ze vzpomínek kolegů, přátel či studentů, k jeho základním lidským rysům patřila srdečnost. S výjimečným intelektem se podle nich pojil charakter "jemného velkorysého člověka."
A zejména milovníka hor, který si právě na zasněžených vrcholech přál zemřít. Co se přihodilo při sestupu z více než dvoutisícové hory, lze se pouze dohadovat. Mrtvá těla dvou horolezců byla nalezena v oblasti Circus San Gaudioso zhruba ve výši 1 900 metrů; vše nasvědčovalo tomu, že si způsobili zranění při pádu ze svahu.
