Po dramatizaci Utrpení knížete Sternenhocha v Divadle Komedie se v krátké době pokusilo s klímovskou látkou vyrovnat již druhé pražské divadlo: Studio Ypsilon s Putováním slepého hada za pravdou.
Inscenace v Ypsilonce zůstala za očekáváním hned z několika důvodů. I ve hře Ze života hmyzu se "totalitní" mravenci dovolávají vyšší vůle a neúměrně chvástají, ale Klímovo mravenčí království Všivácie má jiné filozofické nasvícení než podobenství bratří Čapků – nejde o moralitu, ale o výklad světa.
Dramatizace Putování slepého hada – odhlédneme-li od posunu Klímova zemitého sprosťáctví do nevábných vod vulgarity – má však místy blíže spíš k Sekorovým příhodám Ferdy Mravence.
Představení především postrádá potřebný divadelní tah. Had rozdělený do dvou osob (Zdeněk Hořínek a Milan Šimáček) si mudruje jako na estrádě: Hořínek navíc vypráví roztomilý vlastní příběh z dětství, který s Klímou moc nesouvisí.
Mravenčí král chce hadí olbřímí síly využít k naplnění svých dobyvatelských cílů, ale ani jeho představitel Petr Vršek, ani Pavel Nový coby velitel Sejanus se nedokázali trefit do Klímovy groteskní vážnosti. Té se nejvíce přiblížila představitelka Královny Renata Rychlá. Šťastná nejsou ani různá dochucování Klímova humoru typu "haddidasky".
Režisér Jiří Havelka nepostrádá poetickou invenci, ale Putování slepého hada ze všeho nejvíc připomínalo pláč na nepravém hrobě. Nebo smích na jiné veselce? Každopádně zůstalo ve stínu skvělého Sternenhocha v Komedii.
LADISLAV KLÍMA, FRANZ BÖHLER - Putování slepého hada za pravdou
Studio Ypsilon Praha. Přeložil Milan Navrátil, režie Jiří Havelka, výprava Jitka Nejedlá, hudba Dominik Renč. Délka 70 min.
Hodnocení MF DNES: 40%
