Spokojen zůstane i divák, který si zakoupil levnější lístek. O hlavní triumf muzikálu nepřijde, a vynahradí si tak jeden menší nedostatek scénografie, jež nepočítala s pohledem z balkonu: pro tohle publikum se při výjevech na horní lávce vyšším postavám ztrácí půlka hlavy kdesi v provazišti...
Problém, kudy se dát, když máte malé jeviště a potřebu davových scén, řešil filmovou projekcí už Jozefem Bednárikem režírovaný muzikál Johanka z Arku. Renčovy dotáčky jsou však technologicky i filmově mnohem výš! Na centrálním plátně a bočních dekoracích vyvstává monumentální Koloseum, Nil s palmami, vlající závoje či divoce se lesknoucí oči egyptské královny.
Pocity "jako v kině" doprovází efektní sekvence hořících lodí a bitevních scén. A je-li "doprovodná" akce živých aktérů na jevišti patřičně dynamická, je iluzivnost této multimediální show bezmála dokonalá.
Naopak rozvíjející se květiny coby motiv lásky působí jako psychedelické blouznění, z něhož třeští oči i hlava - smyslně pukající poupata jsou tu jen předehrou: filmová projekce detailně zprostředkuje žhavost okamžiků mezi Kleopatrou a Césarem i zadním řadám. Jenže zatímco na "plátně" zuří erotika, pěvecké hvězdy se na scéně jen nevinně k sobě tulí.
A tohle je bohužel častý problém muzikálu Kleopatra: dynamika projekcí kontrastuje se statickou aranží postav. Ty po většinu děje pouze postávají v elegantních pózách. Při premiérovém obsazení důstojná strnulost nejvíc slušela Báře Basikové v titulní roli egyptské královny.
Basiková však naštěstí vedle důstojnosti zvládla předvést i přesvědčivou vášeň. Naproti tomu rockerovi Martinu Poštovi jakožto Césarovi seděla pouze výrazová poloha vojenské obhroublosti; v lyrických scénách byl naprosto toporný.
Pohybové napětí tak zprostředkovávají výhradně tanečníci, někdy v tógách senátorů, jindy jako Ptolemaiova divoká šermující družina. Po řadě dobrých tanečních čísel však sem tam na jeviště vtrhne company a promění parket v umolousanou diskotéku, byť v atraktivním egyptském hávu.
Bývá již u zdejších velkomuzikálů zvykem, že hlavní postavu provází personifikovaný symbol vlastního osudu: u Draculy neodbytné Krvinky, u Monte Crista sám Čas. V Kleopatře je tento motiv použit snad nejústrojněji: královně se u nohou stále plazí tanečník-had (při premiéře výborná Kateřina Stryková).
Taneční kreací tak Renč zvládl i to nejošemetnější, totiž královnin patetický skon.
Naopak naprostým propadákem jsou rozvleklé činoherní výstupy bohů, maskující přestavbu scény. Pokusy o satirické glosování či banální a "lechtivé" průpovídky, jaké si vyměňují afektovaná Isis a opilecky oplzlý Jupiter, by hravě zapadly do novácké estrády. Dozvíme se například takovou pravdu, že "dějiny se píšou přes postel a pravda a láska přece musí zvítězit nad lží".
Hudba Michala Davida má stejné stopové prvky jako hity z časů "Céček", oněch masových kolovrátků, čpících předstíranými prožitky z pasáží nebo diskoték. Muzikál Kleopatra je formálně překryl motivy starého Egypta, Říma a úhlednějším zvukem orchestru.
Ten nevylučoval stylové odbočky k rocku nebo moderní popové muzice, která však často postrádala jakýkoliv vnitřní žár. Nejzdravěji zněly pasáže, v nichž se kompozice neupínala k prvoplánové chytlavosti, anebo duety, například setkání Kleopatry Báry Basikové s Fulvií Radky Fišarové.
Ve většině hlasů, které si strůjci Kleopatry vybrali, našli pro své dílko oporu. Horší to bylo s průměrnými, popisnými texty. I kdyby posluchač rezignoval na klopotné rýmy ("římským zlem vláčenou, pláčem tvář smáčenou"), pasáže typu "krokodýl spí v písčinách, přemýšlím o všech dávných příčinách" působí jako nechtěná parodie.
Český muzikál se prodává ještě díky něčemu. Hitu, a nejlépe táhlému. Michal David takový složil. Královnou jsem já je typický slaďák s neodbytnou melodií, která se zabydlí v posluchačově hlavě, pokud ji nevytěsní podobně vemlouvavá Píseň Nilu. David prostě stvořil další diskopříběh, tentokrát egyptský.
Takže závěr: Kleopatra je ve svých nejlepších místech velmi obstojným a dobře "naprogramovaným" řemeslem, ale s uměním nemá nic společného. Ve své podstatě je to výtečně nablýskané nic. Kýč.
|
KLEOPATRA | |||
| režie | Filip Renč | autor hudby | Michal David |
| choreografie | Ladislav Beran | autoři libreta | Zdeněk Borovec Lucie Stropnická Lou Fanánek Hagen |
| scéna | Marek Hollý | kostýmy | Ján Kocman |
| producenti | Michal David Oldřich Lichtenberg |
produkce | Cleopatra musical |
|
KLEOPATRA | |||
| Kleopatra | Absolonová Monika Basiková Bára Csáková Ilona Fišarová Radka |
Octavia | Norisová Zuzana Slouková Tereza Trvalcová Zdenka Schneiderová Sylva |
| Marcus Antonius | Fric Zbyněk Uličník David |
Octavianus | Apolenář Jan Patejdl Vašo |
| Caesar | Pošta Martin Helekal Jiří |
Pothinus | Semelka Lešek Gajdoš Jan Moravec Antonín |
| Fulvia | Genzerová Ludmila Schneiderová Sylva Zehrerová Markéta Fišarová Radka |
Apollodoros | Palonder Marcel Trapl Tomáš Moravec Antonín |
| Rufius | Tenev Patrik Bernáth Juraj Kalousek Jan |
Ptolemaios | Holub Jaromír Stoklasa Patrik Trapl Tomáš |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
 Fotografie z muzikálu Kleopatra. |
