Michael York v Praze zarecituje ze Shakespearova díla.

Michael York v Praze zarecituje ze Shakespearova díla. | foto: ČTK

Klavír ani housle mi nešly, říká filmový d’Artagnan Michael York

  • 0
Proslavily ho filmy jako Tři mušketýři, Kabaret nebo Vražda v Orient expresu, stejně jako Zeffirelliho adaptace Shakespearových her. Jeho umělecký záběr je však mnohem širší. Sedmašedesátiletý Brit Michael York není jen charismatickým filmovým a divadelním hercem, ale také úspěšným recitátorem.

Namluvil už desítky audioknih a svůj tvárný, melodický hlas propůjčuje také melodramům. V této roli se ve středu představí v pražském Rudolfinu na festivalu Struny podzimu.

Za doprovodu českého pianisty Libora Nováčka bude recitovat dílo Richarda Strausse Enoch Arden, na text anglického viktoriánského básníka Alfreda Tennysona. Ještě před vystoupením poskytl MF DNES z Los Angeles telefonický rozhovor.

Michael York a Libor NováčekCo vás přivedlo k interpretaci klasické hudby? Studoval jste ji, hrál jste někdy na hudební nástroj?
Jako dítě jsem se učil hrát na housle a na klavír, ale moc mi to nešlo, takže jsem se aktivním hudebníkem raději nestal. Láska k hudbě mě však nikdy neopustila. Zvláště mě fascinuje melodram, který spojuje mluvený projev s hudbou. V devatenáctém století to byl velice populární žánr. Věnovali se mu skladatelé jako Franz Liszt, Richard Wagner nebo Robert Schumann, a dokonce i filozof Friedrich Nietzsche.

Straussův Enoch Arden však není příliš známý opus. Jak jste na něj přišel?
Skutečně se neprovádí tak často jako některá jiná díla určená pro recitátora s hudebním doprovodem, která jsem už dříve také dělal – třeba Prokofjevův Péťa a vlk, Saint-Saënsův Karneval zvířat nebo Stravinského Příběh vojáka. Impuls přišel od klavíristy Johna Bella Younga. Poslechl jsem si fantastickou nahrávku Enocha Ardena s Glennem Gouldem a Claudem Rainsem, i německou verzi s Dietrichem Fischerem-Dieskauem. Byly ovšem natočené v koncertním sále, tak jsem navrhnul, abychom šli do studia a udělali něco intimnějšího. A pak jsem dílo začal uvádět i veřejně.

Mušketýr York přijíždí recitovat

V Praze přednese Shakespeara

Enoch Arden je rybář, který se vydá do světa, aby zabezpečil manželku a děti. Domů se po různých peripetiích vrátí až po deseti letech a zjistí, že jeho žena, která ho považovala za mrtvého, se provdala za jiného muže. Co vás na tom příběhu zaujalo?
Je to věčné, velmi dramatické téma, které bylo zpracované i filmově. Vlastně je to taková obdoba Odysseova putování a návratu, ovšem realistická, koneckonců Tennyson vycházel ze skutečných událostí. Na rozdíl od Odyssea se totiž Arden po návratu nenechá poznat a nakonec umře na zlomené srdce.

Co je pro vypravěče největší výzvou?
Strauss psal melodram pro jednoho konkrétního herce. Nejtěžší je tedy ztvárnit jedním hlasem různé postavy, ale právě to mne nejvíce láká. Existují dvě možnosti. Člověk může stát za mikrofonem a prostě vyprávět, ale pro publikum to může být nudné. Proto dávám přednost určité herecké akci, pohybu po scéně. Je to zajímavější i pro pianistu, protože pak vlastně tvoříte malý tým.

Michael York

Při recitaci s hudebním doprovodem ovšem nemáte takovou volnost jako třeba na jevišti v činohře. Musíte sledovat hudbu, její rytmus. Je to pro vás nějak omezující?
Není to nesvoboda, je to jiný druh svobody. Samozřejmě nemůžu být duchem nepřítomný, musíme na sebe s klavíristou reagovat. A umět se vzájemně přizpůsobit. Třeba zrovna Enocha Ardena jsem dělal s pěti různými pianisty a každý měl svůj přístup.

Alfred Tennyson byl viktoriánský básník. Oslovuje dnes Brity tohle období?
Myslím, že nikdy nevyšlo z obliby. Stačí se podívat na televizi. BBC uvádí Dickense, Eliota... Jsou to stále aktuální díla. Viktoriánská kultura nikdy neztratila duši.

Michael York ve filmu Tři mušketýřiDo programu dnešního koncertu jste navíc zařadil i další dva kusy. Proč jste zvolil zrovna Shakespeara a Yeatse?
Původní program by byl dost krátký, proto jsme ho rozšířili. Díla jsem vybral tak, aby vhodně doplňovala klavírní skladby, které na koncertě zahraje Libor Nováček. K Janáčkově Sonátě pro klavír Z Ulice, která reaguje na dobové společenské události, jsem připojil báseň irského básníka Williama Butlera Yeatse Druhý příchod, která vznikla roku 1919 pod dojmem právě skončené první světové války. A k Janáčkově cyklu Po zarostlém chodníčku jsem přidal Shakespearův Sonet číslo 73.

Žijete v Los Angeles. Sledujete tamní hudební život?
Ovšem! Zrovna nám tu začala nová éra v Losangeleské filharmonii, kterou vede úžasný mladý dirigent z Venezuely Gustavo Dudamel. Ten chce mimo jiné zavést do našich škol hudebně vzdělávací programy. To je velmi důležité, i z toho důvodu, že tu máme velkou hispánskou populaci. Nezapomenu na koncert, který Dudamel nedávno uspořádal na Hollywood Bowl. Byl volně přístupný, přišlo na něj asi patnáct tisíc lidí. Bylo to něco fantastického.