Původně ve stínu svatovítské katedrály dřímala sbírka barokního umění, která byla nedávno přesunuta do nově zrekonstruovaného Schwarzenberského paláce. Už nyní galerie počítá s tím, že sbírka 19. století zůstane v Jiřském klášteře dočasně, a to do doby, než se opraví Salmovský palác.
Nutno říct, že sbírky Národní galerie se stěhují často. "Stěhování sbírek v Národní galerii mezi jednotlivými objekty má v historii pouze filmovou paralelu v legendární akci Kulový blesk dvojice Svěrák - Smoljak," napsal v roce 2000 Ondřej Chrobák, bývalý vedoucí sbírek kresby a grafiky NG. To ještě netušil, jak rozsáhlé stěhování čeká Národní galerii osm let poté.
Ale zpět ke sbírce 19. století, jejíž ředitelkou a současně autorkou nynější expozice je Naděžda Blažíčková-Horová. "V expozici jsme se vrátili ke klasickému chronologickému seřazení, hlavně k časovému období pouze 19. století, to jest let 1790-1910," říká žena, která v Národní galerii působí téměř padesát let.
Blažíčková si přesunu sbírky cení. Podle ní tak umění 19. století získalo vhodnější podmínky k expozici, než mělo dosud ve Veletržním paláci, kam byla sbírka přesunuta v roce 2000 a spojena se sbírkou moderního a současného umění.
"Prostory kláštera sv. Jiří nám umožnily vystavit i velká plátna historické malby, jež se do Veletržního paláce nevešla," říká Blažíčková a dodává: "Je tu také daleko více plastik, například busty významných osobností." Kulturní a společenské poměry přibližují nejen obrazy, sochy a ukázky skla, porcelánu, stříbra, ale také například oděvy a historický nábytek zapůjčený z Uměleckoprůmyslového muzea.
Expozice je koncipována do jednotlivých celků jako ukázka všech důležitých výtvarných směrů 19. století. Chce přiblížit, jak se české umění vyvíjelo a vyrovnávalo s evropskými dobovými myšlenkovými proudy. Chronologicky řazené celky jsou barevně odlišeny a doplněny o informační panely.
Výstava ilustruje na sebe navazující období: klasicismus, romantismus, dobový žánr, krajinářský romantismus, historickou malbu, realismus, symbolismus. Dále představuje třeba rodinu Mánesů i generaci malířů Národního divadla: Julia Mařáka, Mikoláše Alše či Vojtěcha Hynaise. Právě kvůli chronologickému řazení se však část umělců spjatých s Národním divadlem ocitla v prostoru pod schodištěm. Význam období českého vlastenectví v kontextu dějin umění 19. století zde působí trochu potlačeně.
V expozici nechybějí díla nejvýznamnějších autorů, jakými byli Josef Navrátil, Josef Mánes, Karel Purkyně, Adolf Kosárek, Jaroslav Čermák, malíři Haushoferovy krajinářské školy či Rubenovy školy historické malby nebo sochaři Josef Václav Myslbek či Václav Levý.
Expozice ukazuje, jakým vývojem uměleckého vnímání prošlo umění 19. století, do jaké míry průmyslová revoluce způsobila převrat ve způsobu myšlení i například nakolik okouzlení dějinami poznamenalo akademické umění i měšťácký vkus. "Chtěla jsem ukázat, jak se naše společnost v tomto období formovala. Až diváci dojdou na konec výstavy, uvidí, jak se společnost proměnila od počátku do konce 19. století," říká Blažíčková-Horová.
Kromě stálé expozice se v Jiřském klášteře plánují také krátkodobé tematické výstavy a grafický kabinet, pestrý doprovodný program či programy pro děti.
