"Taky jsme dostali z vaší země spoustu ošklivých dopisů. Když jsme sledovali v televizi zprávy o povodních, říkali jsme si: Panebože, to snad ne, to je nejsmůlovatější štace naší kariéry. Chci říct, že opravdu rádi přijíždíme, ale nebudu se zlobit, kdy mi to nebudete věřit."
Pamatujete si, když jste tu hráli předloni na Cenách Akademie populární hudby?
Cítili jsme se trochu trapně, protože jsme hráli na playback, i když jsme chtěli vystupovat živě. Byli jsme tu poprvé a chtěli jsme se náležitě uvést. To by se dalo jen živým hraním.
Proč jste tedy hráli na playback?
Firma nám nedala peníze, abychom s sebou mohli vzít zařízení a techniky. A Evropa je teď hrozně drahá, moc tomu nerozumím, ale všechny kapely naší úrovně, které v poslední době v Evropě hrají, přicházejí o spoustu peněz.
Fanoušci vytvářejí na vaší webové stránce ideální playlist. Budete hrát na koncertech písničky, které dostanou nejvíc hlasů?
Ne všechny, ale hodláme k výsledkům přihlížet. Řekněme, že se vysoko dostane skladba, která nevyšla na singlu. Pak ji budeme hrát. Většina lidí si jde na koncerty poslechnout nejznámější věci, ale bude příjemné, když připravíme pár překvapení pro skalní fanoušky.
Proč vydáváte album největších hitů právě teď?
Hodně lidí si myslí, že Everything Must Go je naše první album. Je to pochopitelné: až tahle čtvrtá deska nás dostala do širšího povědomí. Řekli jsme si, že by bylo dobré připomenout, že naše kapela toho nabízí mnohem víc. A samozřejmě je to uzavření jedné kapitoly a nový začátek.
Co přijde teď?
Určitou představu už máme, víc zatím neřeknu.
Proč se album vašich největších hitů jmenuje Forever Delayed (Navždy odloženo)?
Je to část verše z písničky Roses In The Hospital. Ve skladbách pokládáme spoustu otázek, ale žádné odpovědi nedostáváme. Tak to přece v životě chodí: člověk zpochybňuje všechno kolem sebe a klade otázky. Jak se u nás říká, odměnou je sám závod a k vítězství se člověk nikdy nedostane. Kladení otázek je úspěch a cíl sám o sobě.
Shodli jste se v kapele snadno, které písně na výběru budou?
No, řešili jsme to poměrně dlouho a k výsledku jsme nedospěli zrovna lehce. Na cédéčko se tolik muziky nevejde, rozhodně ne všechny naše singly.
Proč jste tedy nevydali dvojalbum?
Znám dost lidí, kteří by fňukali, kdyby si měli koupit jakékoli dvojalbum. Výroba stojí spoustu peněz a mezi našimi fanoušky je určitě hodně takových, kteří si to nemohou dovolit.
A nebyla jedním z důvodů vydání hitového výběru Forever Delayed také potřeba znovu dát na trh i ty starší skladby, které jsou dnes už obtížně dostupné, a přesto známé? Například vaše verze písně Suicide Is Painless ze seriálu M.A.S.H.?
Ano, celá léta se mě někdo ptal: Kde se dá sehnat písnička Suicide Is Painless? A také se to týkalo singlů Motown Junk a Masses Against The Classes. Ovšem "mashovská" verze Suicide Is Painless podle mě není moc podařená věc. Prosil jsem kolegy v kapele, abychom jim tam nedávali, ale oni tvrdili, že kontinentální Evropané nemají šanci tu nahrávku sehnat. Kdyby bylo po mém, letěla by z výběru jako první.
Nelíbí se vám skladba jako taková, nebo vaše verze?
Ta písnička je fajn, ale my jsme ji předělali hodně špatně. Byl to náš první velký hit a mně se nelíbil.
Mně se líbil.
V tom případě musím zpochybnit vaši příčetnost. (smích)
A líbí se mi i váš nový singl There By The Grace Of God.
V tom se shodneme. Tahle skladba je o stárnutí a o hledání něčeho, v co by se dalo věřit. Když je člověk mladý, myslí si, že je nezničitelný a že vše, co vyjde z jeho úst, je pravda. A to, co vychází z jiných úst, že je pouhopouhá lež. Ale jak stárne, jeho mladický nihilismus a cynismus se mění v konstruktivní optimismus. Je to docela povzbuzující myšlenka: i když člověk v nic nevěří, pochopí, proč tomu tak je, a začne uvažovat o tom, že možná dělá chybu, a snaží se najít odpovědi u jiných lidí a věcí.
|
MANIC STREET PREACHERS |
|
James Dean Bradfield (kytara, zpěv), Richey James Edwards (kytara), Nick Wire (baskytara) a Sean Moore (bicí) se dali dohromady koncem 80. let ve velšském Blackwoodu. Už první album, Generation Terrorists (1991), zaujalo svěžestí a originálním zvukem, singl Motorcycle Emptiness ostatně dodnes patří mezi nejoblíbenější nahrávky kapely. Od roku 1995 je pohřešován kytarista Richey James, který se potýkal s depresemi. Po jeho zmizení zvažovala zbylá trojice další existenci kapely; nakonec se rozhodla pokračovat a dospěla k masovému úspěchu s alby Everything Must Go, This Is My Truth, Tell Me Yours a Know Your Enemy. Levicově orientovaní muzikanti, kteří v roce 1999 vzbudili bouřlivé reakce svým vystoupením na Kubě, jsou dnes jedním z nejpopulárnějších i nejváženějších britských hudebních seskupení. |
