Jeho unikátní hříčka s filmem, jehož děj určují sami diváci tlačítky, totiž zažívá novou vlnu zájmu i jedenačtyřicet let poté, co při premiéře na světové výstavě v Montrealu vzbudila senzaci.
Vzkříšení Kinoautomatu má za sebou úspěšný rok nejen v Česku. Nedávno se film v anglické verzi vrátil ze Švýcarska, kde představení uváděl německy Eduard Hrubeš, a už míří do chorvatského Motovunu.
Příští rok se rýsuje uvedení španělské verze v Madridu, italské v Římě a Florencii, francouzské v Paříži, japonské v Tokiu. Anglická podoba Kinoautomatu má v cestovním plánu Ameriku, možná i Austrálii.
Co všechno zůstalo
Hned po úspěchu v Montrealu se o Kinoautomat zajímaly obří americké společnosti Paramount Pictures a Universal Studios, ale státní film dal práva producentce, jež je nikdy nepoužila; od ní je získali Američané teprve pro EXPO 74 ve Spokane.
Do světa jezdily i další režisérovy nápady, jejichž zahraniční stopy dohledává již devátý rok po otcově smrti jeho dcera Alena Činčerová.
Patří k nim třeba sférický kaleidoskop pro Vancouver, kaleidoskopické divadlo v Granadě či projekt Cinelabyrinth z Ósaky. Poslední Činčerova práce zůstala doma: multimediální historická show pro staropražský kostel sv. Michala.
