King Kong, který příští týden obsadí kina celého světa včetně Česka, je doslova příkladem takové "rodinné" dohody. Ví se, že proti předešlé tolkienovské sáze představuje variace pohádky o krásce a zvířeti pouhou pouťovou báchorku.
Ale ví se také, že jiní točili nové verze klasického díla 30. let, jen aby je "vylepšili" o moderní triky. Kdežto Jackson chtěl vzdát poctu legendě, již má rád, a nejen jí. Ve smlouvě s divákem tedy nerozhoduje, co Jackson natočí, nýbrž jak. A jde-li čistě o řemeslo, King Kong dokazuje, že mistrovství Pána prstenů nebylo náhoda.
Hrát si s režisérem znamená přistoupit na jeho pravidla, propojující prvotní okouzlení pohyblivými obrázky s něžnými parafrázemi – nikoli parodiemi! – slavných příběhů.
Tak se první třetina, asi vůbec nejvtipnější, podobá "filmu ve filmu" o báječných mužích s klikou, o profesi založené na posedlosti vzdušnými zámky. Do hollywoodského retra hebce zapadají odkazy na Titanic či pirátské historky, aniž by humor zastínil bravurní dramatické výjevy lodi sevřené v mlze mezi útesy.
Druhá část, pro někoho "nový Jurský park", zdraví spíše starší mýty od Tajuplného ostrova po Ztracený svět. Pomocí ještěrů a další roztomile přízračné havěti Jackson šikovně straší, domorodými rituály přidává jistou mystickou tíseň, ale stále ještě přitom stíhá i rozesmát.
Obří štvanice lidí zaklíněných do stáda pádících dinosaurů bere dech podobně jako "požírací" nájezdy takřka pohádkově hnusných příšerek či vynalézavý souboj dravců "na houpačce" o King Kongovu plavou chráněnkyni, nicméně vždy mezi vzrušené okamžiky propašuje režisér odlehčený humor typu "neohrožená blondýnka se štítí pavouků".
Pro druhou třetinu filmu je tak příznačná žánrová podobnost se Spielbergovým Indiana Jonesem. Až se zdá, že by slavný cyklus krále vypravěčů mohl Jackson časem převzít.
Snad největším překvapením je však cituplná oddanost, s níž se režisér pokládá do malebně melancholických podušek "milostného trojúhelníku". Tady se herci ocitají v jasné nevýhodě.
Jakkoli je Naomi Wattsová komediantsky rozevlátá, čímž se příjemně liší od tradičních porcelánově strnulých krásek v nesnázích, přestože si Adrien Brody zjevně vychutnává roli intelektuála, kterého láska promění v akčního hrdinu, na King Konga se zkrátka chodí kvůli King Kongovi.
Obří opičák do značné míry určuje tóninu celého filmu – u Jacksona se drží střízlivě mezi zvířecím a lidským pojetím. Vzhledem, pohyby, gesty, způsoby boje, tím vším zjizvená gorila nahání respekt. Při postupném sbližování s hrdinkou však režisér dosahuje příslovečného "polidštění opice" nikoli prací, nýbrž nejprve humorem, a teprve poté citem.
S nadsázkou by se dokonce dalo říci, že Jacksonův King Kong nedoplatil ani tak na nerovnou lásku jako na svůj příliš vytříbený vkus.
Zprvu sice od hrdinky vyžaduje zábavu dosti primitivní, ale časem od ní dostane lekci z krásna, a když v závěrečné části musí sloužit nádherně pitomé broadwayské show připomínající televizní silvestry, možná se urve ze řetězů nejen steskem, ale i proto, že té sladce pokleslé, nablýskané šmíry má už plné tesáky.
Až cestou na tklivé letecké finále ve výšinách Empire State Buildingu mu režisér dopřeje přirozené skotačení na ledě jako zamilovanému studentovi.
King Kong sice Pána prstenů nezastíní, ale plní, co sliboval. Všechno, co má Jackson rád a co umí, kouzlo bájí i kouzlo filmařiny, přináší v jednom barvitém balíčku.
