Coleman spolupracoval se skupinou Čechomor, hrál ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla, svou hudební dráhu nyní spojil i s houslistou Pavlem Šporclem. A v Praze chce Coleman brzy natočit i nové album Killing Joke.
Ve stínu hlavní hvězdy večera vůbec nezůstala expresivní stálice brněnské hudební scény Insania, jež Killing Joke předskakovala.
Ne nadarmo bylo poslední album Insanie Out nominováno mezi třemi nejlepšími deskami loňského roku v kategorii hard and heavy na cenu Akademie populární hudby Anděl.
Hutné a těžké akordy zkreslené kytary po přestávce ohlásily jeden z největších hitů kapely Killing Joke z konce devadesátých let, kdy se skupina vyšplhala na vrchol kariéry.
Jaz Coleman s nakrémovaným obličejem rozkládal v rytmu ruce a kázal sípavým hlasem do mikrofonu. Desítky paží v publiku se vymrštily. Nadšení našlo v tu chvíli své pevné místo na zemi.
O roku 1978 hrající Killing Joke nadiktovali publiku drtivé tempo. Zahráli jen pár pomalých skladeb. Kytarovou smršť velmi bohatě zarámoval nápaditý bubeník a úsporně hrající klávesista.
Tomu všemu exceloval vynikající zvuk, jímž se Killing Joke v Brně předvedli. Také ten způsobil, že monotónní a hutná produkce pětičlenného bandu nebyla vůbec nudná.
Jestliže se na webových stránkách Flédy píše o nedávném vystoupení Sunshine a Nihilists jako o koncertu roku, vystoupení Killing Joke bylo pro mnohé návštěvníky jistě očekávaným "překvapením" roku. Tvrdost totiž kapela odlehčovala mnohými hudebními nápady.
