Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Khaled Hosseini vypráví dospělým pohádku o Abdulláhovi a Parí

  10:40aktualizováno  10:40
Jeden z největších světových knižních hitů letošního roku vychází i česky. Khaled Hosseini vypráví poutavě jako dávná Šeherezáda.

Autor románů Khaled Hosseini | foto: Downtown.com

Khaled Hosseini (obal)

Hosseini píše pohádky pro dospělé. Pokud tak člověk bude jeho knihy vnímat, nemůže jim toho vlastně moc vytknout. Ani patetická místa, ani přemíru šťastných náhod, ani předvídatelnost děje. I přes krutosti, které autor líčí a z nichž už od počátečního příběhu o zlém dévovi Evropana uvyklého na relativní pohodlí mrazí, je i poslední Hosseiniho kniha A hory odpověděly příběhem jako z Tisíce a jedné noci.

Autor líčí to, co zná ze svého života. Pochází z Afghánistánu, žije ve Spojených státech, kam se jeho rodina dostala přes Francii. Jeho hrdina Abdulláh tedy vlastně kopíruje jeho cestu.

Příběh jako klubko hadů

Abdulláhovi ještě není osm, když se mu narodí sestřička Parí. Jejich matka krátce po porodu zemře, otec zůstane s dětmi sám. Je jen otázkou času, kdy si najde novou manželku, která by mu s dětmi pomohla. Péči o sestřičku přebírá Abdulláh, ti dva se milují jako snad žádní jiní sourozenci v Afghánistánu.

A hory odpověděly

Khaled Hosseini

Překlad Miroslava Kopicová

Argo, 390 stran, cena 398 korun

Hodnocení: 70 %

S nevlastní matkou dostanou děti i nevlastního strýce, který pracuje v Kábulu u bohaté rodiny. Zatímco ve vesničce Šádbághu během kruté zimy umírají děti hladem i mrazem (aby se další zimu do té samé rodiny narodily další, aniž by existovala jistota, že je nepotká stejný osud), ve velkém domě v Kábulu vlastní děti nikdy mít nebudou. Paní Níla by si přitom přála holčičku. A Parí je tak roztomilá...

Na začátku padesátých let Parí od Abdulláha oddělí, ona zapomene, že kdy měla bratra, že žila v bídě na vesnici. Z Kábulu se se svou novou matkou dostane do Evropy. Nejen tam se ji bratr vypraví hledat. Příběh se proplétá jak klubko hadů, posílá hrdiny na druhou stranu zeměkoule, završí se po roce 2010. Trvá to téměř šedesát let. Je možné potkat sourozence po takové době, aby to stále ještě sourozenec byl?

Bohatství, či rodičovská láska?

Hosseini vypráví pokaždé hlasem někoho jiného. Svůj debut Lovec draků napsal v ich formě, následující román Tisíce planoucích sluncí vyprávěly jeho hrdinky – ženy, tady se střídají pohledy, z jejichž perspektivy je příběh popisovaný. Abdulláh má čtenářovy sympatie od začátku, od chvíle, kdy vymění své jediné boty za paví péro pro sestřičku, je po zbytek knihy kladným hrdinou.

S ostatními to není tak jednoduché – a to je Hosseiniho plus. Nevlastní matka Parwana by mohla být zlá, kdyby ji čtenář viděl Abdulláhovýma očima jen jako macechu. Jenomže když se na několik desítek stran stane hlavní postavou, je jasné, že i ona žije ve svých okovech a zaslouží si když ne lítost, pak alespoň pochopení.

Později vypráví i Abdulláhova dcera, příběh si podmaňuje ona, v jeho středu však přesto zůstává Parí a Abdulláh. Čtenář zná jejich kroky, oni sami o sobě navzájem nevědí a jsou jim skryté i části jejich vlastních životů.

Parí tak uprostřed Paříže v duchu oslovuje s výčitkou svou mrtvou adoptivní matku: "Nebyla jsem balzámem na tvou bolest, jen další slepou uličkou, dalším břemenem, a nejspíš jsi to viděla už velmi brzy. Nejspíš sis to uvědomovala. Ale cos mohla dělat? Nemohla jsi zajít do zastavárny a prodat mě."

A v tom je i odpověď na podobenství, kterým Hosseini svůj román uvozuje. Zlý dév v něm staví otce před fatální rozhodnutí: buď se zřekne syna a ten bude žít v blahobytu, nebo si ho nechá a bude denně riskovat chlapcovu smrt v bídných podmínkách. Ale bude mít možnost ten risk kompenzovat rodičovskou láskou, kterou nevyváží žádné bohatství.

Lovec čtenářů

Když Hosseini napsal Lovce draků, bylo to jen dva roky po 11. září. Američtí čtenáři neměli ponětí o tom, jak to doopravdy vypadá v Afghánistánu, co znamenalo pro lidi žít ve dlouhé válce se Sovětským svazem, jak moc si cení rodinných vazeb, byť i těch nejvzdálenějších.

Jaké to bylo, prchat z vlasti a hledat azyl, který se jen stěží stával novým domovem. A jaké to je, vracet se ke kořenům. Afghánský lékař, absolvent amerických škol, jim to vyjevil. Čtivě, poutavě, dojemně. Ze schematicky líčených muslimů udělal milující hrdiny z masa a krve, kteří jsou oddaní přátelům, rodičům i dětem.

Khaled Hosseini je rozený vypravěč, zaříkávač se schopností ošálit čtenářovu mysl a přikovat ho k tragickému příběhu vymodelovanému se všemi orientálními lákadly, s cingr­látky, pozlátkem i osudovostí. Pohádka. S koncem, který vžene slzy do očí i tomu nejotrlejšímu posluchači bájné Šeherezády.

O autorovi

Khaled Hosseini se narodil v roce 1965 v Kábulu, s rodiči cestoval nejprve do Íránu, v roce 1974 do Paříže, nakonec se usadili v Kalifornii. Vystudoval medicínu a živil se jako lékař. V roce 2003 vydal debutový román Lovec draků. Po celém světě se ho prodalo na dvanáct milionů výtisků, dočkal se i filmové verze. Roku 2007 napsal Hosseini román Tisíce planoucích sluncí, rovněž o současných poměrech v Afghánistánu. Když na jaře 2013 vyšla anglicky kniha A hory odpověděly, stala se okamžitě bestsellerem v žebříčku The New York Times.



Témata: Pohádky




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.