Muzikantům z Valašského Meziříčí, kteří si už za svůj debut vysloužili nominaci na Anděla v kategorii World music, produkuje jejich nové album, které se bude jmenovat Kdybych já věděl...
Ve studiu má Kelarová podle kapely hlavní slovo. Zasahuje do písniček, posouvá hudební hranice muzikantů a někdy jim dokonce ze skladeb vyhazuje nástroje. Nechává tak na posluchače působit jen to podstatné. "Vycítila jsem, že bych muziku Docuku chtěla posunout jinam. Chci, aby aranže písní více vynikly a aby v nich vznikl prostor, který dýchá," popisuje Kelarová.
Samotní členové Docuku jsou ze spolupráce nadšeni. "Ida je neuvěřitelný zásobník energie a na druhou stranu dokáže s tou energií hospodařit a nasměrovat ji přesně tam, kde by měla být. To je to, co po jedenácti letech neumíme," popisuje frontman kapely Jiří Buksa.
"Za tu dobu, co hrajeme, máme už nějaké zaběhnuté postupy a těch se nás Ida snaží zbavit. Je skvělé, že ona je vlastně bigbíťačka a zároveň i zpěvačka, která má ten folklor v sobě. A to nám vyhovuje," dodává bubeník Docuku Karel Mikuš.
Některé skladby Kelarová zaranžovala tak, že v nich ani nehrají všichni členové kapely, některé přivedla až ke swingu. "A hlavně díky ní zpívá pět chlapů v kapele naráz. Věříme, že posluchači budou překvapeni," pochvaluje si Mikuš.
Ida Kelarová si podle svých slov během nahrávání Docuku zamilovala. "Pořád si teď jejich písně sama broukám, tak doufám, že i posluchači si tam najdou to, co já a budou si s novým CD také prozpěvovat," říká Kelarová.
