Keitel otvírá dveře a nahlíží do tmy

Nositel ceny karlovarského filmového festivalu za přínos světové kinematografii Harvey Keitel si v Česku vysloužil přízvisko Otvírač dveří. Hrdina Tarantinových či Scorseseho filmů tak nazýval sám sebe při každém setkání a vždycky začal týmž jménem - Václav Havel.

"Bylo to tuším na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy jsme v jednom newyorském divadle uváděli některou z Havlových her a podepisovali petici za jeho propuštění z vězení," vzpomínal představitel komediálních rolí ve filmech Malý Nick nebo Sestra v akci.

"Nesli jsme petici na československé vyslanectví, zaklepali na dveře, které se pootevřely jen maličko, vynořila se ruka, vzala tu petici, dveře zase zaklaply a už se neotevřely. Bylo to jako ve špatném filmu, dlouhá léta jsem o té scénce přemýšlel, aniž mě třeba jen ve snu napadlo, že Havel vyhraje revoluci a já budu ve Varech za jeho přítomnosti přebírat cenu," podotkl herec.

"A dospěl jsem k rozhodnutí, že budu otvírat dveře, nahlížet do té tmy za nimi, překračovat práh. Vždyť v tomhle nám jde o totéž - Čechům, Američanům i Rusům. Ve škole jsme se schovávali pod lavice před hrozbou ruského atomového útoku - a když jsem pak přebíral v Moskvě hereckou cenu, napadlo mě, jací blázni my lidé umíme být."

Keitel má za sebou sto deset filmů v čele s Jidášem z Posledního pokušení Krista a vtipkuje, že je to výkon rovnající se sto deseti rokům. "Kdyby jich bylo dvě stě, mohl bych tvrdit, že je mi dvě stě let."

Vynést nad ostatní jeden jediný snímek však odmítá - "Chcete, aby mě někdo zabil?!" - a právě tak nehodlá hádat, jak dlouho se udrží na výsluní mladá generace dnešních hvězd: "To herci nikdy nezjistí, dokud nezestárnou."

Sám proslul tím, že rád pracuje se začínajícími režiséry, líbí se mu prý, že vkládají do filmu vlastní krev a srdce. "Mám s nimi pocit, že jsem zpátky ve škole a se spolužáky ve třídě hledáme způsob, jak objevit a pochopit význam věcí kolem sebe. Možná už jsem je někdy odhalil, ale jsou zasuté hluboko v paměti. A herectví je hledání podstaty: poprvé, podruhé, posté," míní.

Navzdory pětašedesátinám jde Keitel z filmu do filmu, s Alem Pacinem zasedá ve správní radě hereckého sdružení Actor's  Studio, těší se na brzké narození potomka a zvažuje, že by napsal knihu.

"Přemýšlel jsem o tom, co je v životě důležité kromě toho, že každý život je důležitý sám o sobě. A dospěl jsem k pocitu, že občas může být důležité i mluvit, říci cokoli. Nicméně hereckou kariéru bych za nic nevyměnil. Mám to štěstí, že díky ní mohu stále otevírat nové a nové dveře," opakuje Harvey Keitel.

Americký herec Harvey Keitel přebírá na zahajovacím ceremoniálu 39. ročníku MFF Karlovy Vary Křišťálový glóbus za celoživotní přínos světové kinematografii (2.7.2004).

,