Keb’ Mo’ (Praha, Pražský hrad, 24. 7. 2014) | foto: ČTK

RECENZE: Keb' Mo' se snažil, ale prdelatí andělíčkové byli proti němu

  • 1
Americký hudebník a zpěvák, který si říká Keb' Mo', zahrál poprvé v Česku. Dnes dvaašedesátiletého muzikanta, který nastoupil vrcholnou kariéru v relativně pozdním věku, pozvala Správa Pražského hradu do Španělského sálu.
Keb’ Mo’ (Praha, Pražský hrad, 24. 7. 2014)

Je třeba říct, že volba to nemohla být horší. Španělský sál se kvalitně nazvučit nedá, to pozná i naprostý laik, který byl aspoň jednou na nějakém koncertě, kde se hrálo na bicí a elektrifikované nástroje. Sál připomíná nádraží, kde se všechny zvuky slévají do jedné masy a když chcete zjistit, v kolik vám to jede, není radno se spoléhat na rozpitý zvuk tlampače.

Keb’ Mo’

65 %

Praha, Španělský sál Pražského Hradu

24. července 2014

A za druhé: přestože je Keb' Mo' velmi sofistikovaný muzikant, něco jako bluesový intelektuál, hrát tuhle muziku pod pozlacenými lustry a soškami prdelatých andělíčků, v sále s velkými okny, kterými skoro celý koncert dovnitř doléhá denní světlo, které se odráží na protilehlé zrcadlové stěně, to už není komická absurdita, to je prostě nevkus a necitlivost.

Keb’ Mo’ (Praha, Pražský hrad, 24. 7. 2014)

Samotného Keb' Mo'a ale prostředí ani zvuk nerozhodily. Ostatně, na obojí se po pár desítkách minut dalo jakž takž zvyknout i v pohledu z hlediště. Muzikant, jehož občanské jméno zní Kevin Moore (a přezdívka je jeho pouliční slangovou variantou), přijel krátce po vydání nového zdařilého alba BLUESAmericana.

Z něj také zaznělo v programu několik písniček, které byly proloženy starším repertoárem, přičemž Keb' Mo' sáhl až ke svým prvním titulům. Průřez jeho tvorbou ukázal, z jak pevného materiálu je. Vyrůstá sice z bluesových kořenů, dokonce těch velmi hlubokých mississippských (které v hodně "uzené" podobě připomněl, když hrál na resofonickou kytaru), ale ve skutečnosti je nadstylová.

Keb’ Mo’ (Praha, Pražský hrad, 24. 7. 2014)

Keb' Mo' je totiž v první řadě písničkář, nikoli čistokrevný bluesman. Neuzavírá se před ohlasy folku a rocku, ale ani funky, soulu nebo gospelu. Jeho desky mají víceméně vyrovnanou kvalitu. A paradoxní je, že jsou vlastně zajímavější - protože barevněji vyprodukované - než živé vystoupení.

I když samotné hře Keb' Mo'a a jeho kolegů lze máloco závažného vytknout a hlavně jejich přirozenost a pohoda se přenesla i na téměř zaplněné hlediště, koncert vlastně ubíhal až moc nevzrušivě. Zatímco na nahrávkách si může posluchač vychutnat různé aranžérské finesy a samotná kvalita písní vyzní mnohem patrněji, koncert, zvlášť v tomto prostředí, vzbuzoval spíš úctu než vřelost a nadšení.