Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když Tom Waits působí jako rytmický nástroj

  1:00aktualizováno  1:00
Koncem 60. let hovořili členové skupiny Canned Heat o své hudbě jako o "kosmickém blues". Byla to zvláštní kostrbatá hudba, která vycházela z desek jejich hrdiny Johna Lee Hookera a módních psychedelických jevů.

Při poslechu nového alba Toma Waitse Real Gone si na tuto jen zčásti naplněnou představu vzpomeneme nejen proto, že basistou Waitsovy doprovodné kapely je už léta bývalý člen Canned Heat Larry Taylor, ale i proto, že na ní Waits došel ve svém syrovém hookerovském soundu nejdál.

Waits tento brutálně hrubý zvuk rozvíjí už dvacet let, od alba Swordfishtrombones (1983), a jestliže zní dnes neučesaněji, kostrbatěji a chraptivěji než kdy dřív, je to proto, že své písně oholil až na kost. Svou kapelu zbavil kláves, které vytvářely plnější zvuk, a místy je nahradil škrábáním gramofonových desek (tzv. scratching), které realizuje jeho syn Casey.

Skladby jsou proto zřetelněji položeny na rytmu, ostatně Waits sám jako zpěvák působí skoro jako rytmický nástroj. Na svůj hlas si nechal přidat ještě víc filtrů a echa, takže spíš drnčí jako tabulky v oknech, než aby působil jako zdroj nějakého sdělení. Waitsovy písně nikdy nebyly jednoduché a bez přiloženého textu je posluchač, jehož rodnou řečí není angličtina, jen těžko vnímal.

Tentokrát mu místy nemůže rozumět skoro nikdo. V tom je možná největší problém zatím posledního Waitsova opusu. Výboj v oblasti zvuku je tak výrazný, že na sebe stahuje příliš mnoho pozornosti a textovou složku, jež je základem písničkářovy tvorby, zatlačuje zbytečně do pozadí. Waits je přitom stejně výrazným autorem písní jako dřív. Nové skladby by asi Rod Stewart zpívat nemohl, ale Waits zůstává pořád vzácným příkladem písničkáře, který je víc vypravěčem než lyrikem.

Každá Waitsova píseň je buď přímo vyprávěným příběhem, nebo monologem postavy, za nímž je nějaký příběh. Jejich vrcholem je nejméně hlasitá a zvukově nejjemnější píseň Day After Tomorrow, srdceryvný dopis vojáka před bitvou, nejspíš jedna z nejlepších protiválečných písní, jaké kdy vznikly. U ní jako jediné si lze představit, že by ji mohl interpretovat někdo ze sladkobolných poprockových pěvců balad.

Real Gone je deska pro pokročilé znalce Waitsova díla. Snáze ji vnímáme, když známe alespoň několik desek z více než třicetileté kariéry neobvyklého písničkáře. Jiná cesta k pochopení jejích neobvyklých barev vede přes staré blues z mississippské delty nebo přes Igora Stravinského.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Robbie Williams (14. listopadu 2013)
Robbie Williams svou show v Praze odzpívá klidně i vsedě

Britský zpěvák Robbie Williams dorazí přesně za týden na pražské Letiště Letňany. Představí tu písně z aktuální desky The Heavy Entertainment Show, ale hlavně...  celý článek

Ivan Král (Metronome festival, Praha, 26. června 2016)
Ivan Král chystá české turné. Nabídne i písně, které hrál s Iggym Popem

Většinou u nás koncertuje jen jednou do roka a jeho živá vystoupení bývají velkým zážitkem. O tom se ostatně mohli přesvědčit například návštěvníci loňského...  celý článek

Trutnoff 2015 - Ondřej Havelka
Byl jsem rockový kytarista, ale jen chvíli, prozrazuje Ondřej Havelka

Známe jej coby swingera a stepaře, Ondřej Havelka si však věří i jako režisér. Svůj filmový debut Hastrman, který vzniká na motivy stejnojmenného románu Miloše...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.