Od chvíle, kdy roku 1978 přišel do Říma, aby zde studoval filmovou historii, bydlí Özpetek na stejné adrese ve čtvrti Ostiense, která hraje ve snímku Falešné vztahy velmi důležitou roli. Právě sem přichází hrdinka vyprávění, atraktivní Antonie, aby zjistila pravdu o své minulosti a aby našla svou budoucnost.
Zkušenou lékařku, pro kterou není problém mluvit se svým HIV pozitivním pacientem o jeho smrti, paralyzuje zpráva o tom, že jejího manžela Massima porazilo auto. Elegantní žena zjišťuje, že dosud obývala - v zaměstnání i v luxusní vile se zahradou na předměstí - sterilní svět, který byl založen na lži. Z hlubokého zoufalství nad manželovou ztrátou ji totiž vyburcuje zjištění, že ji Massimo podváděl s kýmsi, kdo se jmenuje Michele. Antoniina bezpečně vyhlížející existence se zbortí hned dvakrát: poprvé, když zjistí, že její manželství bylo celých sedm let založeno na lži, podruhé, když objeví, že jí Massino nebyl nevěrný se ženou, ale s mužem.
Antonie podnikne téměř detektivní pátrání, které ji zavádí do Ostiense - do velkého bytu v oprýskaném činžáku. Přichází sem rozhořčená a zoufalá - a ke svému vlastnímu údivu se sem začíná vracet, aby zde hledala nový smysl života. Ostiense je čtvrť ohraničená Tiberem na jedné a veřejnými zahradami na druhé straně, kde lidé spíš žijí, než aby se tam přizpůsobovali turistům. Ti se sem z nedalekého centra zatoulají, aby viděli tržiště a Piramide di Ciao Cestio nebo aby nasedli na vlak do Ostie směrem k moři.
Živé úzké ulice této čtvrti kypící dopravním ruchem, činžáky s terasami a dvorky zabydlenými ve dne i v noci lidmi, kteří mají vždycky čas na přátelské posezení či vybraně divokou hádku - to vše pro režiséra Ferzana Özpeteka zosobňuje typicky italské prostředí. Tady se přirozeně prolíná stará architektura s moderní výstavbou a vedle sebe tu žijí dělníci i příslušníci vyšší třídy, do jaké patří i Antonie. "Ve filmu Falešné vztahy jsem chtěl porozumět tomu, kdo jsem a jak vidím současnou Itálii, prostřednictvím Říma a čtvrti Ostiense, ve které bydlím. A především prostřednictvím energických, citlivých a upřímných lidí žijících mezi zdejším plynojemem a tržištěm," potvrzuje autor.
|
Falešné vztahy | |
| režie | Ferzan Őzpetek |
| scénář | Ferzan Őzpetek Gianni Romoli |
| kamera | Pasquale Mari |
| hrají | Margherita Buyová Stefano Accorsi Serra Yilmazová Andrea Renzi a další |
| hudba | Andrea Guerra |
| původní název | Il fate ignoranti |
| délka | 106 minut |
| žánr | drama |
|
Falešné vztahy - premiéry | |
| kina | 28. listopadu 2002 |
Už dva předchozí, divácky i kriticky úspěšné filmy režiséra Ferzana Özpeteka vyprávěly o vztazích mezi Východem a Západem. Svůj celovečerní debut Il bagno turco tento autor směřoval k ohledávání vlastních tureckých kořenů "čerstvým italským pohledem". Následující snímek Harem suare byl jakýmsi loučením s rodným Tureckem a pátráním po podstatě nové, italské kultury.
Svůj třetí snímek - Falešné vztahy - považuje Ferzan Özpetek po emocionální stránce za svůj první opravdu italský film. Přesto se v něm znovu prosazuje problém dvojice odlišných světů. Prvním je elegantní, měšťácký svět Antonie, který je uzavřený do sebe a nepřátelský ke všem překvapením a změnám. Ten zosobňuje luxusní vila, již Antonie po manželově smrti obývá jen s matkou, ke které teprve teď nachází cestu, a s věčně nedochvilnou služkou, jejíž rasová odlišnost a zvyky ji dosud jen dráždily. Druhým ze světů, které režisér ve svém filmu ukazuje a kterému navzdory jeho bizarnosti dává přednost, je hlučná rodina mladého obchodníka Michela Marianiho a její přátelé - imigranti z nejrůznějších koutů světa, homosexuálové, transvestité.
Ve filmu režisér spojil tři prvky, které považuje ve svém životě za nejdůležitější - lásku, rodinu a přátelství. "Tento film je mým pohledem na to, jak se tyhle tři prvky navzájem mísí a jak z jejich spojení vzniká nový smysl a nové modely sociálního a citového chování."
Pro role Antonie a Michela - hrdinů, kteří se při svém prvním setkání od sebe liší snad úplně ve všem, si režisér vybral dvojici zkušených italských profesionálů: známou televizní a filmovou herečku Margheritu Buyovou a jejího o jedenáct let mladšího kolegu Stefana Accorsiho. Přestože se na stříbrném plátně dosud nesešli, vytvořili ve filmu dvojici, mezi kterou to okamžitě zajiskří. Rozvíjet další vztahy mezi Antonií a Michelem bylo potom už snadné, zvlášť když jim znamenitě přihrávali další herečtí představitelé - Gabriel Darko jako těžce nemocný Ernesto, Koray Candemir jako turecký mladík Emir, který se do Antonie zamiluje, či Serra Yilmazová coby sympatická Serra.
Film Falešné vztahy získal řadu ocenění. Patří mezi ně nominace na Zlatého medvěda za režii na loňském MFF v Berlíně pro Ferzana Özpeteka a nominace na Donatellova Davida pro představitelku Antonie - Margheritu Buyovou. Italský národní syndikát filmových novinářů udělil oběma hlavním představitelům - Margherite Buyové a Stefanu Accorsimu cenu Nastri d'argento. Získali ji také producenti filmu Tilde Corsiová a Gianni Romoli, který byl na toto prestižní domácí ocenění zároveň s režisérem nominovám i za námět a za scénář. Tuto nominaci získali i Ferzan Özpetek za režii, Bruno Cesari za výtvarnou podobu filmu a Tiro Mancino za ústřední píseň.
 Fotografie k filmu Falešné vztahy. |
