Co kdyby to dopadlo jinak? (obálka knihy)

Co kdyby to dopadlo jinak? (obálka knihy) | foto: Dokořán

Když se česká historie vydá oklikou

  • 1
Osmnáct historiků a novinářů nabízí v knize Co kdyby to dopadlo jinak? (Křižovatky českých dějin) alternativní verze významných milníků české minulosti.

Před šesti lety vydalo nakladatelství Dokořán knihu kolektivu autorů pod vedením britského historika Nialla Fergusona s názvem Virtuální dějiny. Vyvolala nemalé a zasloužené haló. Ferguson a spol. se v ní pokusili na základě historických pramenů nabídnout jiné scénáře významných událostí světové historie.

Krátce nato se objevily zprávy o podobném sborníku na téma, pro které se v Polsku používá roztomilý termín "gdybanie“, sestaveném z příspěvků českých historiků. Objevil se později a v jiné podobě, než bylo původně zamýšleno.

Jeho současná podoba je zjevným kompromisem mezi původní představou o sborníku a seriálem Patnáct křižovatek moderních dějin, který vycházel loni v MF Dnes.

Lze tušit, že kdyby se podařilo zachovat původní rozvržení témat – respektive kdyby všichni původně oslovení dodali příspěvky včas −, asi by se v konečné podobě neobjevilo tolik alternativních scénářů vývoje posledních patnácti let.

Co kdyby se rebelie českých stavů proti Habsburkům rozsypala ještě před bitvou na Bílé hoře? Co kdyby Tomáš Garrigue Masaryk zemřel v průběhu Velké války? Co kdyby Československo odmítlo mnichovský diktát? Co kdyby Alexandr Dubček nepodepsal moskevský protokol?

Někdy autoři příslušné stati předpokládají, že by se české dějiny ubíraly jenom "jinudy tamtéž“. Například v případě, že by velkovezír Kara Mustafa dobyl v roce 1683 Vídeň, nebo v případě již zmíněné Bílé hory (kdyby k ní tedy nedošlo). Jiné alternativy se naopak zdají být hodně divoké: jako například ta, která počítá s korunovací císaře Františka Josefa I. na českého krále.  

Ta hra na "co by, kdyby“ je lákavá, v mnoha případech podnětná a každopádně kratochvilná. Je jen možná škoda, že se nepodařilo pokrýt některé další materiály podobného střihu (jako třeba loňský článek Martina Nodla na téma "Co kdyby poslední přemyslovský král Václav III. unikl v Olomouci atentátu“, otištěný v Lidových novinách). 

PS: Je pěkné, když autor kromě smyslu pro imaginaci projeví i smysl pro humor. Příkladem budiž postava sluhy Emanuela Raka, který v příspěvku Luboše Velka "Co kdyby nezabili arcivévodu“ uvádí k Františku Ferdinandovi d'Este v jeho exilu na Madeiře redaktora Národních listů Karla Czapka, je opravdu okouzlující. I když je to spíše vtip "za dva rohy“, pro zasvěcené.