Diváci si o umění této Bulharky alespoň mohli udělat představu, když před časem Česká televize odvysílala záznam představení Berliozova Faustova prokletí ze Salcburského festivalu. Kasarova tehdy zpívala Markétku.
Osobitý hlas s dramatickými možnostmi vynikl už na mnoha nahrávkách a výjimkou není ani album Bulharská duše, které vyšlo na labelu RCA Red Seal. Tentokrát však neobsahuje árie. Kasarova se totiž rozhodla natočit lidové písně své vlasti, byť umělecky stylizované a umělecky aranžované skladatelem Krassimirem Kjurkčijským.
Za spolupráce ženského sboru Kosmické hlasy a komorního orchestru Sofijští sólisté Kasarova předestírá před posluchačem starodávný a exotický svět melancholických a teskných melodií z pomezí Evropy a Orientu, často zdobených bohatými ornamenty, rytmicky mnohotvárných a svými texty odrážejících každodenní život.
Jsou tu nejednoduché vztahy rodičů a dětí, zakázaná láska ke zbojníkovi-hajdukovi, ale také touha po svobodě, jejímž symbolem se v jedné písni stávají labutí křídla, či stesk po ztracené vlasti.
Vesselina Kasarova, která si ostatně na počátku kariéry ještě jako málo známá zpěvačka prožila osamocená léta v cizině, sama napsala průvodní text, v němž podrobně a zasvěceně vysvětluje všechny historické souvislosti včetně důsledků mnohasetleté osmanské nadvlády nad Bulharskem.
A také upozorňuje, že příběh bájného pěvce Orfea, který svým zpěvem obměkčil příšery z podsvětí, se vlastně odehrál na území dnešního Bulharska.
Orfeus byl totiž nejslavnějším z Thráků a ti zase patřili k předkům Bulharů. Kasarova, k jejímž parádním rolím mimochodem patří právě Orfeus z Gluckovy opery, se i při zpěvu lidových písní rozdává tak, jako když interpretuje své operní postavy.
Nenechává nikoho na pochybách, že celým srdcem chce zahraničním posluchačům představit kulturní zázemí, z něhož vzešla na světové výsluní.
