Jeden za všechny, všichni za jednoho. Mušketýrské heslo platí pro tři písničkáře, kteří se na domácí scéně pohybují od 80. let. Vlasta Redl, Jaroslav Samson Lenk a Slávek Janoušek.
Vydali tři společné desky, z nichž ta poslední dostala název Barvy domova. Česká písničkářská scéna nezná podobný příklad spolupráce. Osobnosti bývají ješitné, sotva by některá snesla, aby kolega nebo konkurent upravoval její texty, měnil hudební doprovod. V trojici Redl-Janoušek-Lenk, z nichž každý je svéráznou individualitou, jsou vzájemné zásahy možné.
„Naše třetí album má nejvíc vzájemných průniků. Už to spolu táhneme dvacet let, jezdíme na výlety. Jsme přátelé, stále si máme o čem povídat. Chrlíme ze sebe různé básničky, ptákoviny a hihňáme se jim. Něco se dostane na desky, ale není toho moc. Z přátelství vyrostly tyhle věci,“ říká Jaroslav Lenk, který se v 80. letech proslavil jako velký folkový bavič na festivalech Porta. Koncertuje, pořádá festival Muzika.
„Právo veta mají všichni. Vlasta Redl získal největší aranžérskou zkušenost, v tomhle smyslu se spoléháme hlavně na něho. Ono to stejně vykrystalizuje z názoru všech,“ vysvětluje Slávek Janoušek, jehož písně jiskří pronikavými postřehy i humorem. Na sklonku 80. let vydal znamenitou desku Kdo to zavinil, která patří k nejlepším titulům domácího folku. Vystupuje také sám nebo s houslistou Vojtěchem Kupčíkem.
Vlasta Redl hrál v kapele AG Flek, napsal hity Sbohem, galánečko nebo Večer křupavých srdíček, hraje s folkrockovou skupinou, která si už deset let říká Každý den jinak. Je oblíbeným lidovým bardem, možná hned po Jaromíru Nohavicovi. „Pocházíme z folkové bandasky, která kdysi byla hodně dostředivá. Teď se to úplně rozpadlo, každý hlídá svůj kšeft. Jsme poslední tři, kteří spolu takhle dělají,“ dodává Jaroslav Lenk.
Barvy domova
Klíčovým tématem společných desek se stal domov. Dívali se na něj zvenčí, když spolu vyrazili třeba do Ameriky, komentovali změny, které v Česku nastaly po listopadové revoluci. Jejich první album se jmenovalo Zůstali jsme doma (1990), o pět let později vyšla deska Kde domov můj. „Trochu jsme se odvázali, ale texty moc veselé nejsou,“ říká Vlasta Redl.
Ovšem na novinku Barvy domova, již propagují na společných koncertech, si dali čas jedenáct let. „Nebylo kam spěchat. Psali jsme písně tak, aby každá z nich sedla tomu druhému do pusy,“ vysvětluje Lenk. Vlasta Redl vyhazoval a vyhazoval. Nadbytečná slova i tóny. „Snažili jsme se o silné melodie. Písničkám slouží, když je nic moc nezdržuje,“ dodává Janoušek.
Třináct písní má velké množství nálad, poloh nebo barev. „Hráli jsme si s barvami. A zvolili jsme název Barvy domova, protože jsme zde doma. Nesnažíme se být světoví, spíš naopak,“ připomíná Vlasta Redl.
Barvy, soustředěné do podoby české vlajky, si přisoudili i písničkáři. Žlutou, jež ovšem nepatří k domácím barvám, přiřadili Lenkovi pro jeho slunečnou povahu. „Modrá, to je Slávek Janoušek, který má sklony k analýze. A já se cítím být ohněm, proto červená,“ vysvětluje Redl, který přispěl písní Do ciziny.
„Spousta lidí nikam nemohla, nebo naopak musela. Ne každý chtěl utéct, některé lidi nepustili zpátky. Protestanti odcházeli po bitvě na Bílé hoře, to byl snad největší exodus v našich dějinách, nepočítám-li odsun Němců. Lidi prchali před první i druhou světovou válkou, odcházeli po letech 1948, 1968. Čekám, kdy se něco stane, protože klid v této zemi dlouho netrval. Píseň je o těch, kteří budou prchat v budoucnosti. Až na ně dojde, pojedou do ciziny,“ říká Vlasta Redl.
Jenže do ciziny prchají také podvodníci, o kterých Jaroslav Lenk zpívá v písni Kdepak jsou. „Dost mi vadí, že zmizela obecná slušnost. Čím větší grázl, tím lépe dopadne. Ti, kteří něco podělají oficiálně, jsou odměněni, ostatní, kteří to podělali méně, musí utéct, protože se bojí těch, se kterými to spáchali,“ rozčiluje se Lenk a navrhuje, aby videoklip písně vznikl na Seychelách.
Vesmír touží po spojení
Jiné skladby jsou milostné, třeba song Ve studni. „Snažím se trubku vyměnit, aby zas tekla voda,“ zpívá Slávek Janoušek. Konečně se ozve lahodné cvaknutí, dva konce k sobě pasují.
„To je kutilská píseň se silným sexuálním podtextem,“ směje se Jaroslav Lenk. „Celý vesmír touží po spojení,“ dodává autor skladby Janoušek, jenž přispěl také pohádkovou písní Antarktida. Refrén zní v rytmu tanga: „Škoda, že tu nejsme sami, obklopeni pouze krami.“ „Když tento nápad přišel, hulákali jsme refrén celou noc a hrozně jsme si to užili. Pak jsme zjistili, že písni pomůžeme, když ji zazpíváme potichu,“ říká Janoušek.
Písničkářská trojice získala velký nadhled. „Je to dané tím, že je nám dohromady 150 let. Barvy domova je deska spíše tichá. Postupně jsme vyházeli skoro všechny ozdoby, takže to zní hodně prostince, ale hezká holka je hezká i nahá,“ dodává Redl.
Trio na cesty
Koncertní verze písní budou vypadat trochu jinak. „Vrátíme do nich zpátky vše, co jsme na desce vyházeli,“ vysvětluje Janoušek. „Koncert má opačný styl než album, je divočejší, běháme, tančíme, já hraju na bicí, doprovází nás zpěvačka Petra Šanclová,“ doplňuje Redl.
Dva roky budou hrát více spolu. „Potřebujeme se semknout i z obchodních důvodů. Nestačí udělat desku, potřebujeme ji dostat k lidem. Samozřejmě, mohl bych přispět k jejímu obchodnímu úspěchu například tím, že bych náhle zemřel. I když nejsem tak pitomý, abych si myslel, že se mi nemůže nic stát, ujišťuji vás, že k ničemu podobnému se dobrovolně nechystám. Taky co bych z toho měl? Budeme spolu jezdit, jak to půjde, nakolik nám to domovské projekty dovolí,“ slibuje Vlasta Redl. Příští album tria Redl-Janoušek-Lenk prý nebude vznikat jedenáct let. Postačí pouhé dva roky. Uvidíme.
