Navíc v obou snímcích prokazují mladé hvězdy, že dobrý herec bývá i dobrý komik.
Colin Farrell se v Intermission vrátil z Hollywoodu tam, odkud vyšel, k roli drzého, přesto zábavně okouzlujícího gaunera, na civilní půdu města, kde přes špinavá okna autobusu lidí nevidí zastávku a kluci otrávení rovnáním zboží v supermarketu i chabým milostným životem utíkají k černému pivu i vtípkům.
Generační mozaika z rodu Trainspottingu sice dlouho jen mapuje milé figurky - dívku s knírkem, posedlého policistu, zamilovaného plešatce, jeho nenasytnou exmanželku, ale pak začne přituhovat, ba mrazit, aniž by se smích zlomil do kriminální krajnosti a schválnosti.
Babu na zabití natočil Danny De Vito jako příjemnou variaci na svou Válku Roseových. Tentokrát však neválčí manželé mezi sebou, nýbrž mladý pár s vnucenou podnájemnicí, roztomilou stařenkou nad hrobem, která jejich život zcela rozloží.
Podle hesla "stokrát nic umořilo osla" vrší film rozmary staré dámy, jež zdvořilé novomanžele dovádějí k šílenství, a pak zase řetězec jejich školáckých pokusů, jak nezdolnou důchodkyni sprovodit ze světa. "Utlouct ji - samozřejmě humánně," plánují s rozkoší.
Nástrahy ve stylu série Sám doma se občas dotknou nechutností, ale jinak - přestože podobně jako Intermission má i Baba na zabití spíše televizní stavbu a tempo - nechybí ani vděčné stupňování "akční" zkázy včetně ohně, vody, plynu.
Herecky však potěší hlavně Ben Stiller coby trpný intelektuál, jenž slušně polyká nadávky, vláčen stařenkou po nákupech, a pak v podsvětí najímá zabijáka.
