Díky této koncertní šňůře kapela chytila druhý dech a vypracovala se až k dnešní pozici světové jedničky.
Památné vystoupení z roku 1993, kdy zpěvák Bono a spol. koncertovali v australském Sydney a při němž se Bono měnil v rockovou hvězdu Mouchu nebo jízlivého glosátora MacPhista, vyšlo už dříve na kazetách.
Zvukový záznam nechala kapela nyní upravit, aby byl použitelný i pro moderní domácí kina. V bohaté historii U2 patří tenhle záznam k pozoruhodným dokladům o proměně kdysi mesiášské skupiny v popovou superstar.
Začátkem devadesátých let U2 hledali novou tvář. Nechtěli zamrznout v krustě oduševnělé rockové kapely, která se stala světovou atrakcí na festivalu Live Aid v roce 1985 a jež o dva roky později vydala nepřekonatelné hymnické album The Joshua Tree. Prodej této desky se nyní blíží dvaceti milionům kopií.
Čelem k popu
V devadesátých letech se v popu prosazovala elektronická muzika a U2 ji chtěli zachytit na nové desce. Ta zčásti vznikala ve sjednoceném Berlíně, dostala německo-anglický název Achtung Baby a jedním z jejích symbolů se stala auta značky Trabant, jež pak kapela nechala zavěsit na konstrukci pódia. Album přineslo obrovský hit One, který se dodnes umísťuje v žebříčcích o nejlepší skladbu všech dob.
Aby proměnu završili, U2 přišli s konceptem turné ZOO TV, které se rozjelo na začátku roku 1992. Pódium připomínalo obrovské skladiště techniky, ve kterém se vyjímaly projekční plochy a obrazovky. Kapela na nich nechala promítat i záběry z televizních stanic měst, do kterých právě dorazila. A Bono si natáčel publikum přímo z pódia na malou videokameru.
Byla to obrovská změna v přístupu kapely. Dříve si U2 vystačili s jednoduchým osvětlením pódia. Jako by ani to nestačilo, Bono se po vzoru Davida Bowieho stylizoval do několika postav a více než kdykoli předtím se v jeho projevu objevil humor i sebeironie.
Na záznamu ze Sydney je vidět, jak se zpěvák U2 vyžívá v roli rockové hvězdy Mouchy, jíž samozřejmě také byl a kterou přehnanými gesty parodoval. Během turné, při kterém kapela natočila další album Zooropa, si Bono „vypiplal“ další postavu -MacPhista, ďáblíka, ustrojeného do zlatého obleku popové hvězdy.
Pokorný návrat k rocku
Nahrávka ze Sydney zachycuje vyvrcholení koncertního podniku, při kterém kapela otevřeně přiznala své velikášství. Stala se přitom zábavnější, aniž diskreditovala své písně proti násilí a útlaku.
Tehdejší novinky One, Lemon či Mysterious Ways zabraly stejně jako osvědčené hity z osmdesátých let včetně Pride (In The Name Of Love) nebo Where The Streets Have No Name, jež s kapelou zpíval celý stadion.
Závěrečná část téměř dvouhodinového záznamu je zcela v režii Bona - MacPhista, který si oblékne zlaté sako a nasadí červené čertovské růžky, aby se s publikem rozloučil písní od Elvise Presleyho Can’t Help Falling In Love.
Bylo to vtipné. U2 přiznali, že ani nejblyštivější, nejbombastičtější zábava jim není cizí a že ji mohou zvládnout s nadhledem. Když se pak vydali na další turné PopMart, které mělo v srpnu 1997 zastávku také v Praze, pokusili se o ještě kolosálnější show. A prodělali.
Pokorně se pak vrátili k rocku a jejich fanoušci si možná oddychli: dost bylo experimentů. Možná proto je vzpomínka na koncert v Sydney zajímavým připomenutím komediálního talentu Bona a jeho kolegů, kteří letos v zimě dokončí své zatím poslední, seriózní turné Vertigo. Příště určitě překvapí. MacPhisto ještě neřekl poslední slovo.
