Letos to bude sto let, co bylo otevřeno Divadlo na Vinohradech. Od začátku je tato scéna výstavní skříní českého měšťanského divadla a herectví. Měřeno současným repertoárem je šatstvo v té skříni dnes až k uzoufání obnošené a bez švihu.
A to při výběru jakéhokoli titulu, od Shakespeara přes Feydeaua po současný muzikál, komedii či drama. Výběr a provedení komedie Famílie aneb Dědictví otců zachovej nám, Pane amerického autora Joa DiPietra je toho vzorovou ukázkou.
Rozpad hodnot
DiPietro je poměrně úspěšný americký současný dramatik, píšící převážně komorní muzikály a komedie. V případě Famílie jde o sentimentální příběh z rodinného prostředí vhodný pro méně náročné publikum. Je příležitostí pro herce vytvořit svérázné typy a současně je docela vtipně napsanou glosou (tak trochu a la sitkom) k aktuálnímu tématu rozpadu tradičních rodinných pout a hodnot.
Staří italští přistěhovalci se starají o svého dosud svobodného, třicítce se blížícího vnuka, vytíženého manažera, který se však jednoho dne rozhodne přestěhovat za lepším místem tisíce kilometrů daleko. A taková normální italská rodinka se mu v tom snaží zabránit. To je obsah celého kusu.
V roli vnuka Nicka v něm vystupuje Michal Novotný, prarodiče hrají Ilja Racek, Jiřina Jirásková, Petr Kostka a Jana Hlaváčová. Poslední z účinkujících je rodinou vytipovaná potenciální Nickova milenka (Andrea Elsnerová či Lucie Štěpánková). Všichni se zhostili svých partů s chutí a zvláště starší herecká generace dokázala vytvořit věrohodné a s velkým gustem podané typy.
Aida Jiřiny Jiráskové je starostlivá babička, její muž Frank (Ilja Racek) je trochu nerudný, ale veskrze dojemný dědek – ostatně zřejmě nejšťastněji napsaná i podaná figura vůbec. Druhá dvojice je více intelektuální.
Petrem Kostkou a Janou Hlaváčovou je hrána s přiměřeným odstupem a civilismem, někdy však možná až příliš „vážně“. Mohutný, trochu neobratný Michal Novotný však čtveřici prarodičů není rovnocenným partnerem. Nedokáže rozehrát situace do gagu či ironie, jeho typ zdá se nevhodný pro komedii vyžadující ostrý střih a smysl pro nadhled.
Falešná věrohodnost
Tak se často veškeré dění topí v psychologizujících pasážích. Vrcholem jsou komentující vstupy, se kterými si Novotný ani režisér Martin Stropnický už nevědí rady vůbec.
Jako by oba věřili, že hrají vážně míněné rodinné psychodrama. Jako by nepoznali, že divák si chce poplakat a současně se potřebuje té sentimentalitě vysmát. Jakmile tato špetka výsměchu chybí, padá inscenace do hlubin vydíraných emocí a falešné věrohodnosti. Zkrátka kýče.
Použití mikroportů, podbarvující hudba a hlavně autorův „smrtelný“ závěr (motiv rakoviny je přímo učebnicovým příkladem kýče) pak toto směřování k banalitě, sentimentu a vnějškovosti jen dotvrzují. Kdo si chcete poplakat, buďte vítán!
JOE DIPIETRO - Famílie aneb Dědictví otců zachovej nám, pane
Divadlo na Vinohradech Praha, Překlad Adam Novák, režie Martin Stropnický, hrají Michal Novotný, Ilja Racek, Jiřina Jirásková, Petr Kostka, Jana Hlaváčová, Andrea Elsnerová a Lucie Štěpánková. Délka 150 minut.
Hodnocení MF DNES: 10%
