Nejprve vnesl do bojů zdejších filmových přehlídek jasno, když včera prohlásil, které festivaly považuje za nosné. Stejně jako jeho předchůdce Pavel Dostál jmenoval mezinárodní soutěže: Karlovy Vary, dětský Zlín a animovanou Třeboň.
"Všechny je zajistím, ale tím neříkám, že jen ze státních peněz. Existují i jiné zdroje, byznys, privát, obce, regiony, od pořadatelů to chce trochu víc zdravého dryáčnictví. Přicházejí už firmy, které mi nabízejí, že chtějí pomoci kultuře," tvrdí.
Peníze na české filmy hodlá ministr získat zákonem o kinematografii, k jehož zděděnému návrhu má však připomínky. Proto včera mířil do kulturního výboru parlamentu.
Jaké změny zamýšlí? "Ti, kdo platí, by měli rozhodovat, kam jejich peníze jdou," říká Jandák o chystané povinnosti všech televizí odvádět jistou částku do fondu kinematografie na nová díla. Právě možnost výběru, nač přispějí, si přály televize, které beztak už filmy vyrábějí. "A peníze fondu by neměli rozdělovat lidé, kteří se na tvorbě v té době aktivně podílejí. Proto, aby se zamezilo ne snad korupci, ale určitému osobnímu fandovství," vysvětluje ministr.
Jandákova taktika obecně vychází ze změny sponzorského myšlení. "Fotbalovou ligu navštíví ročně milion lidí, kulturní podniky třicet milionů. Když jim tohle řeknete, sponzoři začnou uvažovat jinak. Třeba jsme potřebovali restaurovat vzácný obraz, našel se člověk, který dal sto tisíc korun. Získá reklamu na tři sta let – pod obrazem bude cedulka, že dílo restaurovali ministerstvo kultury a pan Podolský," uvádí příklad.
Svou první ministerskou bitvu zatím Jandák vyhrál, podařilo se mu zvýšit dosud klesající podíl jeho resortu ve státním rozpočtu. Jak? "Nepředkládal jsem tlusté fascikly, nýbrž pět listů papíru, jen čísla. A vláda uznala, že situace je tragická." Zdůvodnil i vyšší podporu památkám: "Zatím šlo na památky jen asi osmnáct procent rozpočtu kultury. Přitom kdyby byly v pořádku, vydělají zemi víc než celá Škodovka."
