Jak vypadá Havranpírko na hollywoodský způsob? Na rozdíl od hrdiny z české trilogie natočené podle předloh Eduarda Štorcha nemusí šetřit, takže na své pouti pravěkem potkává šavlozubé tygry, útočné velepštrosy a další obří zvířata včetně mamutů. Ale také velikou lásku.
Finále u pyramid
Ostatně „malý“ film se od Rolanda Emmericha ani nedá čekat. Režisér monstrózní Godzilly, válečného Patriota či výpravných sci-fi Den nezávislosti a Den poté se opět pokusil o trikovou podívanou, jen obrátil kormidlo času do historie.
Slibuje obraz světa, jak vypadal deset tisíc let před Kristem, tedy „dobu temných proroctví, všemohoucích bohů, zlých duchů, zaniklých říší a obrovských mamutů, pod kterými se v úděsu třásla země“.
Na uskutečnění svých představ potřeboval především alespoň 75 milionů dolarů, přírodní scenerie na Novém Zélandu, v Namibii či Jižní Africe a nakonec i příběh, který vymyslel sám režisér se spoluscenáristou Haraldem Kloserem.
Ději vévodí příslušník horského kmene, mladý lovec D’Leh – režisér prý do jména zašifroval svůj německý původ, neboť čteno pozpátku dá dohromady slovo Held, což v němčině znamená hrdina.
Hraje ho jednadvacetiletý Američan Steven Strait, jenž začínal v modelingu, než se objevil v seriálu Třetí hlídka a pak ve třech filmech. Lovec se zahledí do půvabné dívky, kterou představuje Camilla Belle, napůl Brazilka známá již z třetího Jurského parku či Patriota.
Jednoho dne však vesnici přepadnou cizí nájezdníci, kteří krásku unesou, a zamilovaný bojovník doprovázený skupinou nejodvážnějších lovců se vydá na záchrannou výpravu.
Cestou se utkají s prehistorickými šelmami a ve finále je čeká střet se ztracenou civilizací: s představiteli bohaté a silné kultury, staviteli nevídaných pyramid.
Opravdu nejhorší?
Film 10 000 př. n. l. měl zatím jen slavnostní předpremiéru – kde jinde než v Berlíně. Německo si totiž hýčká svého vyslance v Hollywoodu, stuttgartského rodáka a poté studenta filmové školy v Mnichově, kterému k rychlému mezinárodnímu startu pomohl jeho
školní snímek Princip Noemovy archy.
V roce 1984 úspěšně zahájil Berlinale a stal se hitem prodaným do více než dvaceti zemí. Rok nato už sci-fi Joey točil režisér v německo-americké koprodukci, Hvězdnou bránu ve spolupráci Spojených států s Francií a počínaje akčním Univerzálním vojákem se pasoval na amerického filmaře.
Kritikům sice slouží za terč posměchu, nicméně tržby zařídit umí: Den nezávislosti s více než osmi sty miliony dolarů stále patří mezi dvacet nejvýnosnějších filmů všech dob.
Jak si nyní Emmerich povede při výletu do pravěku, se ukáže za pár dní; film startuje v mohutné celosvětové vlně, vrcholící už koncem března. Ale soudy prvních diváků na internetu mu nedávají moc naděje.
Z brazilské pracovní projekce přišel výrok „musel jsem se smát“, ze Států „lituji, ale ti dva hlavní hrdinové nejsou moc dobří herci“ a z berlínské premiéry dokonce hlas „nejhorší Emmerichův film“, podle nějž to nejlepší z novinky je navíc k vidění pouze na její reklamní upoutávce.
Ale zvědavost na mamuty bude určitě silnější, takže diváky si film najde, zatímco Emmerich už bude připravovat další projekty. V obou se z pravěku vrátí k žánru sci-fi; pro jistotu.
