V krajích už jsou v provozu Ostrava, Hradec Králové a České Budějovice, plánují se multiplexy i v Olomouci, Zlíně, Ústí nad Labem, Plzni a Mladé Boleslavi. Do roka by mělo být v republice kolem dvacítky těchhle „velekin“. A malá kina? Ta vidí v každém novém multiplexu další hřebíček do své rakve.
Důvodů je víc. Mladí lidé nacházejí v multiplexech součást svého životního stylu a rádi připlatí za technicky dokonalý zážitek, takže klasická kina musí vymýšlet jiná lákadla, třeba zvláštní přehlídky. Ovšem nabízet alternativu je možné jen ve větších městech. Osamocené místní sály by měly hrát všechno - jenže právě ve stínu multiplexů plánují svůj program stále obtížněji.
„Jestliže distributor neví, jak dlouho bude multikino jeho film hrát, těžko může určit závazný termín pro jeho další nasazení v jiném kině,“ vysvětluje hlavní potíž Radovan Novotný, vedoucí kina v Novém Boru. Buď film nejde moc dobře, multiplex tedy jeho kopii uvolní, ale malá kina už připravila něco jiného. Nebo je tomu naopak, ještě hůř: kino čeká na slíbený titul z multiplexu, tam si však jeho promítání prodlouží, distributor už nemá jinou kopii volnou a kino musí narychlo shánět náhradu, což mu přízeň diváků ještě ubírá. Do menších míst pak přicházejí hity „po sezoně“ - obehrané a dávno poté, co odezněla reklamní kampaň.
Další hrozbu malým kinům by mohla přinést změna, kterou od prosince zvažují České dráhy: spěšné zásilky mají být převedeny z osobní dopravy do nákladní. To by znamenalo komplikaci pro filmové kopie, které se posílají železnicí právě jako spěšniny. Proto začala jednání o možnosti, že by přeprava filmů podobně jako třeba živých zvířat měla výjimku.
„Zatím to funguje tak, že se krabice s filmem naloží v deset večer do rychlíku v Ostravě, ráno jsou v Kolíně a odpoledne se už promítá. To nákladní vlaky těžko zaručí,“ shodují se distributoři zaměření spíš na evropské snímky, šířené jen v pár kopiích. V důsledku by tedy doplácely opět malé filmy a malá kina, v nichž se snímky udrží jen několik dní, neboť oběh kopií by se tím mohl zpomalit. Naopak velké hity vydrží v multiplexech déle a velké společnosti si mohou dovolit převézt filmové kotouče z jednoho multikina do druhého i autem. Pro vesnické kino hrající dvakrát týdně by to byl nemožný luxus.
Do třetice: nikoli na obry, nýbrž právě na trpaslíky dolehly i srpnové povodně. Poškozeny byly vesměs menší kinosály; díky akci Den pro utopená kina dostanou aspoň na nutné opravy zařízení. „Akce vynesla asi tři čtvrtě milionu korun, půl milionu ještě uvolní státní fond kinematografie,“ počítá Jan Jíra z rady fondu. Zastává názor, že chce-li stát podporovat film, měl by pomoci celému řetězci, od tvorby přes distribuci po síť místních kin, představujících mnohde jedinou příležitost ke společenskému životu. „Je třeba najít rozumný způsob soužití všech tří táborů: multiplexů, klasických starších sálů a klubových art kin.“
Takzvané artové čili umělecky náročnější filmy už hrají i některé multiplexy: zjistily, že u části mládeže jsou v módě. „Ale vybírají si z nich jen aktuální hity. Klubové filmy jako celek patří do klasických kamenných kin,“ míní šéf jihlavské přehlídky dokumentů Marek Hovorka. Zosobňuje onu část mladých, kteří dávají přednost „jiným“ filmům i kinům. A ví, jaké problémy má jihlavské kino Dukla: „Často nemůže hrát, protože multiplex mu slíbený film neuvolní a ani to neohlásí.“ Ví také, byť sám do multikin nechodí, že bojovat se proti nim nedá.
„I z Jihlavy se jezdí do brněnského multiplexu. Sto kilometrů tam, nákup, oběd, filmová pohádka a sto kilometrů zpátky,“ líčí sobotní program rodinných výprav. Ale ač chápe, že distributoři dávají přednost multiplexům, neměli by prý ostatní sály opomíjet - ve vlastním zájmu. „Kdyby totiž malá kina zanikla, mohly by multiplexy distributorům diktovat své podmínky.“
- sobota 19. října 2002
