Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Každá fotografie - i „narušená“ - může mít cenu

  1:00aktualizováno  1:00
Langhans Galerie Praha představuje radikálně "narušitelskou" tvorbu německého fotografa Hanse-Petera Feldmanna.

Dáma z harému - z výstavy v pražské galerii Langhans | foto: © Hans-Peter Feldmann

Základní úskalí a dilema při posuzování výstavy Foto německého výtvarníka Hanse-Petera Feldmanna (1941) v Langhans Galerii Praha je následující: jak neupadnout do jakékoliv krajnosti, ale zároveň nebýt názorově alibisticky "vyvážený", přičemž prostředkem tohoto alibismu může být i papouškovaná, myšlení pouze simulující, byť takzvaně korektní kunsthistorická hantýrka.

Běžný český návštěvník tuzemských fotogalerií – nevíme sice přesně, kdo to je, ba zda vůbec existuje, ale pracujme s touto hypotézou – bude zřejmě s údivem a s obtížně dohledávaným pochopením zírat na "lajdácky" černobíle oxeroxované reklamní snímky, na sbírečky porůznu sebraných záběrů z rodinných alb, na početné série fotek běžně gestikulujících lidí. A to i přesto, že asi už něco slyšel o konceptuální práci s fotografií, o zacházení s tímto médiem podle jiných měřítek a potřeb, než které ustavily tradiční dějiny fotografie.

Feldmann není fotograf v zavedeném slova smyslu; je tím, kdo s fotografií zachází. A je velmi důsledný při tázání se, co je fotografie, respektive co je – řečeno jeho rodným jazykem – das Bild, přičemž v němčině má toto slovo více konotací než český "obraz".

Je to stejně zvláštní. Už roku 1917 učinil Marcel Duchamp ze záchodové mušle "fontánku" a nejen tento jeho readymade, předmět vyňatý ze svých souvislostí, nýbrž i celý princip přenesení významu je dávno součástí dějin výtvarného umění. I český kunsthistorik Jindřich Chalupecký (1910–1990) vydal v roce 1982 samizdat "duchampovských meditací", které šestnáct let na to oficiálně publikovalo nakladatelství Torst.

Tento proces vnášení a vynášení předmětů do a z oblasti umění se ukazuje být u fotografie nejen silně "zpožděný", ale také hůře akceptovatelný, což příznačně odkazuje – to zde bez dalších podrobností konstatujme – k jedinečnosti fotografického média.

Jestliže tedy Feldmann se svým procesem "přenášení" fotografií začal v 60. letech, zdá se to být časné právě a jen z hlediska fotografie jako takové (a zejména pak českého přemýšlení o tomto médiu). Důslednost Feldmannovy metody "dekonstrukce" přináší paradoxní výsledek: prostota či dokonce prostomyslnost, svého druhu nevinnost a čistota jím prezentovaných snímků je tak absolutní, že neexistence jejich "uměleckého" smyslu vede k tázání, co je vůbec smyslem fotografování, ukazování, vystavování.

Feldmann tím kuje téměř nekonečný řetězec paradoxů, které obestupují i jeho. Například: není vystavování těchto "prací s fotografií" vlastně absurdní, není důležitější i zajímavější samotný princip a proces této práce, kdežto zveřejnění v galerii vždy vede k určité, třeba i protismyslné, kanonizaci? Jenže se dá namítnout: A kdo určuje, co je smysluplné, a co nikoliv?

Tyto úvahy snad čtenáři dostatečně naznačují, s čím se u Langhanse nyní může setkat. Významová elastičnost Feldmannových kreací neznamená, že tento druh výstavy je nehodnotitelný jinak než chápavým převyprávěním tvůrčí metody, či naopak jejím odvržením. Právě když přijmeme Feldmannův "režim řeči" a přisoudíme jeho přístupu pozoruhodný potenciál, vystoupí limity pražské prezentace.

Kurátor Karel Císař (1972) ji pojal jako průřez autorovým dílem; expozice předvádí tvůrce, který ve světě prožívá novou vlnu zájmu o své dílo, edukativně. Osvětová heslovitost výstavy však Feldmannově tvorbě odnímá nezbytně nutnou míru intimity a potlačuje procesuálnost jednotlivých fází jeho tvorby i cyklů. Oprávněnost a půvab jistých věcí – a ty Feldmannovy k nim patří – se naplno projeví až při jejich určitém množství. Kdežto u Langhanse se odehrává "zchlazená" ochutnávka redukovaná na informaci.

Logicky Feldmann vydal značné množství knih, neboť v celku publikace lépe, protože komplexněji a "nerušeněji", funguje smysl takovéhle "narušitelské" práce s fotografií, s obrazem, s uměním, s realitou.

HANS-PETER FELDMANN - Foto
Langhans Galerie Praha, Vodičkova 37, Praha 1. Kurátor Karel Císař. Výstava trvá do 25. února, otevřeno denně (kromě pondělí) 12–18 hod. K výstavě vyšla publikace Hans-Peter Feldmann: Foto. Text Karel Císař, 48 stran, cena v Langhans Galerii 290 korun. Přednášky a diskuse k výstavě se uskuteční 24. 1. a 14. 2. Více na www.langhansgalerie.cz.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z výstavy Salvador Dalí ve Valašském Meziříčí
OBRAZEM: Božskou komedii podle Dalího představuje Valašské Meziříčí

Muzejní a galerijní centrum ve Valašském Meziříčí v létě zaplnily grafiky Salvadora Dalího. Včetně Božské komedie, která vznikla na motivy známého příběhu od...  celý článek

Z výstavy Voayer v pražském prostoru DUP 39
VIDEO: Staňte se voyerem. Výstava ukazuje nahé ženy v sexuálních polohách

V Praze začíná kontroverzní výstava Voayer, která návštěvníkům ukazuje živé nahé ženy jako skulptury. K vidění bude tři dny v prostorách galerie DUP 39. Vstup...  celý článek

Jan Zrzavý
Žlutý Kristus a další Zrzavého poklady. V létě bude i Kyncl a Gutfreund

Letní prázdniny se blíží, přesto galeristé po celém Česku stále pilně chrlí na své návštěvníky nové a nové výstavy. K vidění je dílo Jana Zrzavého, Františka...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.