Reklamní kampaň přivedla ke klávesnicím opět výrazně vyšší počet autorů toužících po úspěchu při psaní Magnesia blogového románu než v kole minulém. Kvalita textů ale podle porotců zrovna nestoupá. "Jistě je mezi pisateli nejeden supertalentovaný autor, ale nám se ho zkrátka nepodařilo v tom kvantu příspěvků najít," hodnotí úroveň textů pro čtvrtou čtenářskou kapitolu blogového románu Michal Viewegh.
Přečtěte si komentář Michala Viewegha ke čtvrté čtenářské kapitole |
Do finální podoby kapitoly použil texty tří autorů, dominantní část od vítěze píšícího pod pseudonymem Mefisto z Vršovic (redakce zná skutečné jméno autora). Vítěznou kapitolu opět doprovodil ilustrací bloger iDNES.cz Petr Vyoral.
Pátá kapitola přináší novinku v dosavadní výstavbě románu - sen. Katka se v něm ocitá na vrcholu Eiffelovky, pod níž defilují ti, jejichž životy jsou s tím Katčiným propleteny. Ta zatím visí za ruce na kovové konstrukci a k uším jí doléhají výzvy: "Tak už se pusť!"
Svůj stav po probuzení hodnotí takto: Nemám sice úplně čistý stůl, ale vlastním zbrusu novou Nokii bez jakýchkoli pochybných kontaktů. Mám taky novou kamarádku Alex. Nemám zatím milého, ale jsem připravena naběhat mnoho koleček - tenhle vtip mi Alex vyprávěla v letadle (Kohout honí slepici kolem dvorku a slepice si říká: Holka, vydrž ještě tři kolečka, aby tě neměl za couru.)
Vypadá to, že původně takřka ztracená mladá žena nachází - také díky své nové kamarádce Alex - půdu pod nohama. Přesto se konec kapitoly nese ve znamení dramatu. Kamarádka Linda zmizela.
Vítěznou kapitolu si přečtěte zde |
Porotci se museli prokousat někdy vpravdě kuriozními kousky. Zejména čeština zůstává pro některé adepty spisovatelského řemesla krajinou nedotčenou. Necháme laskavého čtenáře, nechť se nechá unášet jazykovou "fantazií" autorky následujících řádků sám.
V nich se Katka "nad tímto tématem moc dlouho nezabívala", přerušil ji totiž "zvon na našem kostelíčku,co vypadá,že se brzy zkácí odbíjející osmou". To ale nic nemění na tom, že "šév mě na štěstí nijak nešokoval k ohledu na to,co mě od rána potkalo". A navíc: "Nechtěla bych být na jeho místě-Mít muže,co sotva ví,jak vypadám,co doslova by tápal po tom,cože to mám ráda-ve všech směrech", a tak "čekám,až ze mě spadne únava rozvalená na sedačce,s nohoma na stole."
A nespraví to ani kamarádky: "Za "nej.kámoškama" by jsem jít nemohla,nejspíš by se mi vyhýbali obloukem a to pominu,co by si o mě šuškali,nejspíš něco podobného,jako že chlapi došli... Ani se mi nechce přemýšlet o hlouby našeho přátelství".
Jak to s tím přátelstvím vlastně je, toť otázka, jelikož "Alex její osobou na můj úkol nereagovala", zato "zvoní u dveří jak na poplach.Se zamračeným čelem jí otevírám a možná by jsem dala přednost srazu až zahodinu,neš klábosení u kulatého stolu ještě se zalepenýma očima. ... avšak harmonii žvástů mi ruší klapot mých na můj vkus dost dlouhých podpadků,po dlážděné uličce." Za všechno nejspíš může Tomáš zvaný Heinrich: "Tomáš mě vítá s otevřženou náručí.Bodeď by ne,vždtyť ten by dal cokoliv za trochu choulostivé vidiny."
Čtenáři vidiny doufejme nedostanou, každopádně mohou ode dneška psát - jistě bravurní češtinou - svoje příspěvky pro další kapitolu blogového románu.
Novou kapitolu pište zde |
